Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Tunguzský kráter vypátrán

Tunguzský kráter vypátrán

lake_cheko.jpg
Téměř po 100 letech hledání italští vědci pravděpodobně našli kráter, který vznikl v roce 1908 po dopadu meteoritu do Tunguzské oblasti. Sibiřské jezero Čeko mohl vyhloubit jeden z fragmentů explodovaného tělesa.

Při identifikaci kráteru je potřebná velká obezřetnost. Ale pokud se tento objev potvrdí, bude to znamenat důležitý objev a základ dalšího studia.

tunguska.jpg
Mohutná exploze v ranních hodinách 30. června 1908 vyvrátila a polámala stromy v oblasti asi 2 000 km2. Zvuk výbuchu, seizmické efekty a zjasnění noční oblohy bylo zaznamenáno ve velké části Evropy a celé střední Asii. Většina vědců je přesvědčena, že se jednalo o kamennou planetku, která explodovala ve výšce 5 – 10 km nad zemským povrchem. Síla výbuchu byla větší než 10 megatun TNT (některé zdroje uvádějí 25 nebo dokonce 50 megatun TNT). To z Tunguzského meteoritu dělá největší srážku s mimozemským tělesem, zaznamenanou v historii lidstva. Ale žádná z početných expedic do vzdálené a neobydlené tundry nedokázala objevit kráter nebo fragment explodovaného objektu.

Nyní Luca Gasperini (Institute of Marine Science, Boloňa, Itálie) tvrdí, že téměř kruhové jezero Čeko, nacházející se asi 8 km od epicentra exploze, může být hledaným impaktním kráterem. Jezero o průměru 300 m má velmi neobvyklý příkrý trychtýřovitý profil. Na rozdíl od ostatních jezer v této oblasti má velmi strmé stěny, svažující se do hloubky 50 m. Podle Gasperiniho jeho tvar, „odlišný od subarktických sibiřských jezerech, také neodpovídá pozemským stavebním nebo erozivním procesům, ale je kompatibilní s dopadem kosmického tělesa“. Navíc ve středu jezera, asi 10 m pod usazeninami, objevili „hutnější hmotu“, o níž si myslí, že může být fragmentem tělesa, které narazilo do Země. Proto na příští léto plánují hloubkové vrty do dna jezera.

Podle planetární vědce Davida Morrisona (NASA's Ames Research Center in Mountain View, Kalifornie), který se specializuje na srážky Země s planetkami, je studium tohoto dopadu velmi důležité. „Je to jediný historický příklad megatunové exploze.“ A ještě dodává, že v budoucnosti by se podobné zničující srážky mohly opakovat.

Pokud se objev potvrdí, musely by se poopravit modely, které danou událost vysvětlují. Simulace počítají s explozí ve vzduchu, při níž by vznikly jen malé fragmenty, které by nemohly vytvořit tak velký kráter. Podle Morrisona by větší kusy mohly vzniknout v případě, kdyby byl objekt tvořen shlukem různých typů materiálů s různými fyzikálními vlastnostmi. Podle posledních výzkumů takto vypadá většina planetek.

„Představa, že opravdu najdou kosmické těleso, je fascinující,“ říká Alan Harris (Space Science Institute, Boulder, Kolorado).

Tvrzení, že jezero Čeko může být impaktním kráterem, je podle specialisty na planetky Richarda Binzela (Massachusetts Institute of Technology) racionální. Jen se to musí skutečně potvrdit. Proto říká: „Jděte do toho: vrtejte.“

Zdroj: www.nature.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



4. vesmírný týden 2025

4. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 1. do 26. 1. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je Venuše poblíž Saturnu, vysoko nad jihovýchodem je Jupiter a nad východem Mars. Titan opět vrhne stín na Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Kometa C/2023 G3 (ATLAS) byla fotografovatelná i ve dne a nyní bude ozdobou oblohy na jižní polokouli. Konečně se povedly testovací lety dvou obřích raket. New Glenn úspěšně dosáhl oběžné dráhy, ale první stupeň pokus o přistání neprovedl. Naopak první stupeň Super Heavy naopak úspěšně přistál na startovní věž, zatímco Starship byla zničena poté, co měla problémy těsně před dosažením plánované dráhy. 95 let se dožívá Buzz Aldrin, který stanul jako druhý na povrchu Měsíce v rámci Apolla 11 a 85 let by se dožil náš přední popularizátor kosmonautiky Antonín Vítek.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hlava čarodejnice NGC 1909

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2024 obdržel snímek „Hlava čarodejnice NGC 1909“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Ján Gajdoš.   Během Filipojakubské či též Valpuržiny noci z 30. dubna na 1. května se od nepaměti na vyvýšených místech zapalují velké ohně jako

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier42

Velká mlhovina v Orionu. Součást nejrozsáhlejšího známého prachoplynného útvaru - komplexu v Orionu, který se rozprostírá přes více než polovinu souhvězdí Orion a má rozměry mnoha set světelných let.

Další informace »