Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  V úterý ráno nás překvapí meteorický roj Lyridy, podmínky však budou nepříznivé

V úterý ráno nás překvapí meteorický roj Lyridy, podmínky však budou nepříznivé

Lyrida ve Velkém vozu
Lyrida ve Velkém vozu
Jako každý rok i letos oblohu na konci dubna obohatí několik „padajících hvězd“, za něž můžeme vděčit prachu z komety C/1961 G1 (Thatcher). Radiant tohoto meteorického roje leží ve známém letním souhvězdí Lyry (kde nalezneme nejjasnější hvězdu letní oblohy a „letního trojúhelníka“ – Vegu), podle čehož jej také známe. Lidově se mu totiž říká Lyridy.

Meteorický roj Lyridy nepatří mezi ty nejznámější roje během roku, ale přesto si zasluhuje oprávněné místo na žebříčku 10 nejatraktivnějších rojů během roku. Díky poloze svého radiantu na obloze (který bývá v obdobích maxima v ranních hodinách téměř v nadhlavníku) patří mezi ty nejlépe pozorovatelné od nás vůbec. Je to navíc první výrazný roj v jarních měsících, kterého si lze bezvýhradně při pozorování noční oblohy povšimnout. Obvyklá zenitová frekvence roje se pohybuje okolo 12 meteorů za hodinu a samotné meteory jsou poměrně pomalé (meteoroidy vlétají do zemské atmosféry rychlostí 49 km/s) a občas velmi jasné.

Mateřskou kometou roje je již zmíněná C/1961 G1 (Thatcher) s oběžnou dobou 415 let (naposledy byla u Slunce v roce 1861). Proud částic z této komety značně ovlivňuje svojí gravitací planeta Saturn, takže zřídka můžeme být svědky i krátké meteorické „spršky“ (okolo 600 meteorů za hodinu). Běžně se však zenitová frekvence pohybuje okolo 10-18 meteorů.

Radiant meteorického roje Lyrid
Radiant meteorického roje Lyrid
Pozorovat roj lze během několika nocí. Obvykle totiž jeho aktivita začíná v polovině dubna a končí kolem 27. dubna. Maximum připadá na noci kolem 22. dubna. Nejlepší je roj pozorovat v druhé polovině noci a ráno ještě před svítáním, kdy bývá radiant nejvýše nad obzorem.

Podmínky pro letošní Lyridy jsou bohužel poměrně nepříznivé. Maximum je předpovězeno na úterý 22. dubna přibližně v 5 hodin 50 minut (letního středoevropského času). V té době již bude světlo, neboť je to jen krátce před východem Slunce. Navíc bude zrána značně rušit Měsíc ve fázi 2 dny po úplňku, byť jej nalezneme v nízko položeném ekliptikárním souhvězdí Vah.

Přesto, pokud bude jasno, pohlédněte občas v noci z pondělí na úterý k obloze. Možná se vám poštěstí nějakou tu „Lyridu“ spatřit.

Zdroje:
[1] Hvězdářská ročenka 2008, P. Příhoda a kol., HaP Praha v koed. s AVČR, pasáž o meteorech (autor Vladimír Znojil)
[2] Software Stellarium (www.stellarium.org)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »