Velký Pegasův čtverec

Jedním z neklamných znamení, že léto je u konce a místo vlahých pozdně letních večerů přebírají vládu prodlužující se podzimní noci, které jsou charakterizovány i svým chladnějším a sychravějším počasím, je nástup Velkého Pegasova čtverce nad jihovýchodní obzor. V průběhu října se podzimní obloha objevuje vysoko nad jihovýchodem stále dříve a v polovině listopadu už nápadný asterismus okřídleného koně vrcholí vysoko na jihu, ve velice příznivé výšce kolem 60°, již krátce po 20. hodině SEČ. Teď, koncem listopadu, se krásně rýsuje nad planetou Saturn.

Všechny čtyři hvězdy označující rohy čtverce jsou jasnými stálicemi o jasnosti druhé až třetí hvězdné velikosti. Z toho plyne, že je poměrně snadno nalezneme i ze světlem znečištěných míst, odkud jinak příliš dalších hvězd nevidíme. Při prvních setkáních lidi často překvapí, že čtverec vypadá větší, než očekávali. Čtveřice hvězd se klene zhruba 15 stupňů podél každé strany s úhlopříčkou dlouhou přibližně 20 stupňů.

I přesto že název hovoří o Pegasově čtverci, nepatří celá čtveřice do významného souhvězdí Pegas. Severovýchodní hvězda čtverce (vlevo nahoře) je alfa Andromedae (Alpheratz), nejjasnější hvězda souhvězdí Andromedy. Svého času měla tato stálice hned dvě označení, alfa Andromedae a současně i delta Pegasi. Ale když byly roku 1922 jednoznačně definovány Mezinárodní astronomickou unií (IAU) hranice současných 88 souhvězdí, připadla hvězda Alpheratz k souhvězdí Andromedy a název delta Pegasi se přestal používat. Další tři hvězdy čtverce už jsou ale skutečně součástí nejjasnějšího podzimního souhvězdí Pegas. Markab (alfa Pegasi) o jasnosti +2,45 mag leží v pravém dolním (jihozápadním) rohu a navazuje na něj „hlava“ nebeského koně. Scheat (beta Pegasi) s jasem +2,4 mag nalezneme vpravo nahoře (severozápad) a vycházejí z něho přední nohy Pegasa. Poslední Algenib (gama Pegasi) s jasností +2,8 mag označuje levý dolní (jihovýchodní) roh čtverce.

Uvnitř výše popsané čtvercové oblasti oblohy se nacházejí samozřejmě i další méně jasné hvězdy. Především pozorovatelé vizuálních meteorů takto výrazné oblasti na obloze často využívají k tomu, aby si mohli objektivně určit aktuální tzv. meznou hvězdnou velikost. Jedná se o definování jasností nejslabších hvězd, které lze v rámci okamžitého stavu atmosféry spatřit neozbrojenýma očima. Tyto oblasti jsou k dispozici v řadě souhvězdí. Známé jsou například v Draku, Perseovi, Orlu, Labuti, ale i v asterismech Velký a Malý vůz. Jednou z uvedených částí oblohy je i nápadný Velký Pegasův čtverec. Pokud tedy uvnitř čtverce (bez hvězd které jej určují) vidíme jednu stálici udává se mezná hvězdná 4,5 mag. Čtyři hvězdy signalizují dosah 5. mag. Při sedni spatřených hvězdách je už obloha velice dobrá a vidíme hvězdy o jasnosti až 5,5 mag. Pokud napočítáme hvězd dokonce 13, jsme na limitu 6. mag. A za zcela výjimečných podmínek, pod naprosto jasnou bezměsíčnou oblohou a na mimořádně tmavém místě lze napočítat až 35 hvězd. V takovém případě činí mezná hvězdná velikost 6,5 mag.

Právě při mimořádně jasné obloze s obrazcem vysoko nad horizontem pak můžeme ve Velkém Pegasově čtverci hledat i objekty vzdáleného vesmíru. Na jejich nalezení už nám ale neozbrojený zrak nestačí. Je nutné si vypomoci dalekohledem.

Přibližně 2,5° severozápadně od hvězdy Algenib, leží objekt označovaný jako NGC 7814 (Caldwell 43). Jedná se o velmi pěknou galaxii zářící jasností +10,5 mag. Někdy se jí říká „Malé Sombrero“, protože lehce připomíná velkolepou galaxii Sombrero (Messier 104) v Panně. Ale NGC 7814 je mnohem menší, má zdánlivé rozměry pouze 6,3 × 2,6 úhlových minut. I přesto je snadným objektem dostupným pro dalekohled s průměrem objektivu 150 mm.

Dalším objektem vzdáleného vesmíru nacházejícím se uvnitř čtverce je NGC 7741. Nachází se 6 stupňů jihozápadně od Alpheratzu. Je to sice atraktivní cíl, ale současně i již výraznější výzva pro 250 mm dalekohled. Celková záře galaxie odpovídá jasnosti kolem +11,4 mag.
I zdánlivé rozměry jejích os jsou menší, 4 x 2,8 úhlové minuty.

Posledním z významných cílů, které si zaslouží zmínit, je seskupení galaxií NGC 7771, 7769
a 7770. Především první a druhý objekt jsou pěkné spirální galaxie o jasnosti kolem dvanácté až třinácté hvězdné velikosti, které lze pozorovat teleskopy s průměrem objektivu v rozsahu 250–300 mm. V plné kráse však skupina vynikne až v ještě větších teleskopech. Všechny tři galaxie se vejdou do zorného pole o průměru 10´.

O hodně zajímavějším se pak sledování mlhavých obláčků galaxií stane při použití astrofotografie. Na snímcích i menšími přístroji, které ale musí být na montáži s pohonem, nalezneme nepřeberné množství dalších, slabších a tím pádem pro vizuální sledování, už ne příliš vhodných objektů vzdáleného vesmíru.

Jasnou listopadovou oblohu a hodně zábavy pod hvězdami Velkého Pegasova čtverce.