Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Výrazné halové jevy na pražské obloze

Výrazné halové jevy na pražské obloze

Štefánikova hvězdárna a cirkumzenitální obloukV mrazivých ranních a dopoledních hodinách jsme měli dnes možnost v Praze i na dalších místech pozorovat jasné halové jevy - optické úkazy v atmosféře vznikající odrazem a lomem slunečních paprsků v drobných ledových krystalech vznášejících se v atmosféře.
Dnešnímu úkazu dominovala po stranách Slunce výrazná parhelia a vysoko na obloze nádherně duhově zbarvený cirkumzenitální oblouk. Úvodní snímek byl pořízen u Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

Ledové krystalky se vyskytují obvykle ve vysokém patře oblačnosti, nejčastěji v oblaku druhu cirrostratus, který má vzhled průsvitného bělavého závoje. Za nízkých teplot a dostatečné vlhkosti vzduchu se však drobné poletující ledové krystaly mohou vyskytovat i v přízemní vrstvě ovzduší, pak se jim díky třpytivému lesku ve slunečním světle říká přiléhavě "diamantový prach". Pravě takové krystaly daly vzniknout halovým jevům, které ozdobily dnešní pražskou oblohu.

Vedlejší slunce fotografovaná na Barrandově (foto P. Gaňa)Z dnešních výrazných halových jevů byly pozorovatelné po stranách Slunce barevné zářivé skvrny, tzv. vedlejší slunce (parhelia, viz. snímek, který pořídil Pavel Gaňa v Praze na Barrandově) a vysoko na obloze nad Sluncem nádherně duhově zbarvený cirkumzenitální oblouk. Oba jevy vznikají lomem paprsků při průchodem drobnými krystaly ve tvaru pravidelných šestibokých destiček orientovaných svými podstavami vodorovně. Tvar a druh halových jevů závisí na typu krystalu (kromě destiček se často vyskytují také šestiboké ledové sloupky), na jejich prostorové orientaci a na výšce Slunce nad obzorem. Druhů halových jevů existuje velké množství, kromě vedlejší sluncí a cirkumzenitálního oblouku bylo dnes množné pozorovat také části tzv. parhelického kruhu, bělavého pásu obepínajícího oblohu ve stejné výšce jako Slunce a dále tzv. boční slunce (paranthelia), která mají vzhled bělavých skvrn na parhelickém kruhu ve vzdálenosti 120° od kotouče Slunce.
Vedlejší slunce vznikají lomem paprsků při průchodu stěnami šestibokých ledových destiček a objevují se pak v závislosti na výšce Slunce po jeho stranách jako zářivé skvrny v minimální vzdálenosti 22°.

Jasný cirkumzenitální oblouk v Praze (foto T. Tržický)Cirkumzenitální oblouk naproti tomu vzniká díky paprskům, které vnikají do ledových destiček horní podstavou, lámou se a vystupují jednou ze stěn. Tento oblouk patří vůbec k nejkrásnějším halovým jevům s čistými spektrálními barvami, kde stejně jako v případě parhelií, směřuje červená barva oblouku vždy ke slunečnímu kotouči.

Halové jevy byly dnes v Praze pozorovatelné od východu Slunce zhruba do 10:30 hod.
Další fotografie a videa jsou umístěny v galerii na stránkách Optické úkazy v atmosféře.

Redakci astro.cz poslal snímky pan Jan Vodrážka, děkujeme - galerie snímků




O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.



40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »