Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Z pátka na sobotu nás překvapí meteorický roj Geminidy

Z pátka na sobotu nás překvapí meteorický roj Geminidy

Geminida z roku 2006. Autor: Brian Emfinger.
Geminida z roku 2006.
Autor: Brian Emfinger.
V noci 14./15. prosince nastává maximum meteorického roje Geminid. Geminidy patří k nejaktivnějším rojům v roce a pokud na daný rok není předpovězen nějaký meteorický déšť, či zvýšená aktivita jiného roje, jsou Geminidy na druhém místě (hned po lednových Quadrantidách). Jejich ZHR (zenitová hodinová frekvence) dosahuje kolem 110 meteorů, někdy i více.

Frekvenci meteorů pro danou výšku radiantu (místo, odkud meteory zdánlivě vylétají) nad obzorem zjistíme přibližným vztahem ZHR = sin*v, kde v je výška radiantu nad obzorem ve stupních. Pro naše zeměpisné šířky, kdy se v období maxima dostává radiant v ranních hodinách do výšky kolem 70 stupňů nad obzor, bývá frekvence něco málo přes 100 meteorů (samozřejmě záleží na MHV).

Mateřským tělesem roje není typická kometa, ale bývalá planetka 3200 Phaeton. Vstupní rychlost meteoroidů do atmosféry je kolem 35 km/s. Jde tedy o poměrně pomalé meteory (největší možná rychlost je 72 km/s, čehož dosahují meteoroidy listopadových Leonid). Maximum letošních Geminid nastává v pátek 14. prosince v 16h45m UT (17h45m SEČ) ± 2.3h. Souřadnice radiantu v době maxima jsou α = 112°; δ = +33° (v souhvězdí Blíženců blízko jedné z nejjasnějších hvězd – Castor). Z našich zeměpisných délek tedy k maximu dojde zvečera, nejlepší pozorovací podmínky budou mít dále na východ od nás, především v Rusku a v Číně.

Letošní Geminidy navíc budou mít hned několik výsad. Předně nebude rušit Měsíc tak intenzivně jako minulý rok. Nachází v nízkém ekliptikálním souhvězdí Kozoroha, a to ve fázi 3 dny před první čtvrtí. Maximum, jak již bylo psáno, je předpovězeno na pátek 14. prosince zvečera. To je sice problém, neboť v té době bude Měsíc nad obzorem a radiant nízko, ale maximum nebývá nijak výrazně ostré, takže se vyplatí pozorovat celou noc (z pátku na sobotu).

V první polovině noci by měly převažovat jasné meteory a k ránu bude o něco posunuté maximum slabších meteorů. S přibývající výškou radiantu nad obzorem by to měla být jako vždy docela pěkná podívaná. Nejlepší pohled naskytne obloha především až brzy ráno (v sobotu 15. prosince), kdy je radiant velmi vysoko nad obzorem, nedaleko se nachází jasná načervenalá planeta Mars, ve Lvu nalezneme planetu Saturn a na východě ve Vahách vychází jako jitřenka planeta Venuše.

Geminidy mají pouze jednou malou nectnost, která spočívá v datu jejich konání. Běžně totiž v této době mrzne (především na horách, odkud je ovšem pozorování meteorů mnohem krásnější). Vloni se ale Geminidy daly pozorovat při 2 stupních nad nulou, takže je to relativní. Přesto doporučujeme teplý čaj v termosce, teplý spacák, karimatku a mnoho oblečení, především teplé ponožky (několik vrstev).

Zdroje:
[1] http://www.imo.net/
[2] http://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=3200;orb=1
[3] Hvězdářská ročenka 2007, P. Příhoda a kol., HaP Praha, obor Meteory (autor: Vladimír Znojil)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »