Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zatmění Slunce 22. července 2009 - Zajímavosti

Zatmění Slunce 22. července 2009 - Zajímavosti

Zatmění Slunce 1. srpna 2008. Autor: M. a H. Druckmüllerovi
Zatmění Slunce 1. srpna 2008.
Autor: M. a H. Druckmüllerovi
Nejdelší zatmění Slunce v tomto století se nezadržitelně blíží. Pozorovatelé ve východní Číně budou moci sledovat za příznivého počasí téměř 6-ti minutový zákryt Slunce temným měsíčním kotoučem. Letošní úplné zatmění Slunce však není mimořádné pouze svou délkou. Vážou se k němu velmi zajímavá a (nejen) historická fakta.


Zajímavosti

  • Zatmění Slunce i Měsíce se opakují ve stejném sledu a podobných velikostech vždy po 18 letech 10 dnech (nebo 11 dnech) 7 hodinách a 42 minutách. Za tu dobu se totiž uzly měsíční dráhy, polohy Slunce, Měsíce i Země dostanou do téměř stejných pozic. Tato perioda se nazývá SAROS a sčítá 29 měsíčních a 41 slunečních zatmění. Periodu objevili již Chaldejci 500 let před Kristem. Každé další zatmění dané série se uskuteční z důvodu 8-hodinového zpoždění o přibližně 120° v zeměpisné délce na západ.
  • Série SAROS, do níž patří toto zatmění, má číslo 136 a je 37. z celkem 71 zatmění této série.
  • Poslední zatmění této série nastalo 11. července 1991 (viz úvodní snímek) a pás totality procházel přes Kalifornii, Mexiko, Guatemala a další státy okolo panamského průplavu až do Brazílie. Maximální délky dosáhlo na území Mexika, a to 6 minut a 58 sekund. Toto zatmění můžete shlédnout v mezinárodně uznávaném filmovém eposu režiséra Rona Frickeho Baraka z roku 1992. Režisér využil k natáčení 70mm kameru na klasický film, čímž se mu podařilo natočit nejlepší videozáběr slunečního zatmění, jaký snad kdy existuje. Dnešní digitální kamery zdaleka nemají takový dynamický rozsah natáčeného jasu, a proto jsou i nejlepší záběry na zatmění Slunce, které se snaží zachytit celou sluneční korónu, saturované kolem tmavého měsíčního kotouče.
  • 12. srpna 2026 nastane úplné zatmění Slunce v Evropě, konkrétně ve Španělsku. Půjde o zatmění série SAROS číslo 126, jejíž poslední zatmění nastalo v minulém roce v Rusku a u nás bylo pozorovatelné jako částečné o velikosti kolem 25 %. Série SAROS číslo 136, do níž patří letošní zatmění, přinese za zmíněných 18 let 11 dní a 8 hodin podívanou o hodně blíže k Evropě. V pondělí 2. srpna 2027 totiž nastane druhé nejdelší zatmění v tomto století, které maximální délky 6 minut a 23 sekund dosáhne v Egyptě. V České republice bude zatmění částečné o velikosti 54 %.
  • V České republice nastane úplné zatmění Slunce až 7. října roku 2135. Půjde o poměrně dlouhé zatmění (kolem 3 minut v Opavě), které přejde přes severní polovinu našeho území. Toto zatmění bude patřit do stejné série SAROS jako to letošní! Spolu s letošním i tímto zatměním to však bude 7 slunečních zatmění, 7 sérií SAROS, tedy 126 let. Průměrný člověk, byl-li by to vášnivý a bohatý cestovatel, by tedy mohl spatřit 4 zatmění jedné série SAROS, nejstarší lidé na světě možná 6 zatmění. Celá jedna série SAROS není věčná (začíná částečnými zatměními, vrcholí úplnými nejdelšími zatměními a končí opět částečnými). Tato série sčítá 71 zatmění a trvá tedy něco přes 1280 let.
  • Letošní zatmění má v sobě i jistou symboliku pro ty, co se jej vydají pozorovat do Číny. Právě z čínských kronik pochází historicky první zmínka o slunečním zatmění vůbec. Zmínka se ovšem netýká samotného zatmění, nýbrž popravy dvou císařských astrologů Chi a Ho, kteří měli za úkol udržovat z měsíčních fází kalendář. Měli také za úkol v případě ohrožení Slunce, které měla požírat obrovská obluda, začít bubnovat a střílet šípy, aby příšeru zahnali. Hvězdáři se ale opili a když 22. října roku 2137 před Kristem nastalo zatmění Slunce (tedy Slunce požrala obluda - tehdy nebyla známa skutečná příčina úkazu), nesplnili svou povinnost a za ní byli setětím hlavy popraveni.
  • Přes 7 minut dlouhé zatmění Slunce nastane až 25. června 2150. Do roku 5000 nastane nejdelší zatmění Slunce vůbec až 16. července 2186. Nejdéle potrvá 7 minut a 29 sekund.

Další informace a odkazy:




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »