Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Aktivní galaxie ukazují na novou fyziku rozpínání vesmíru

Aktivní galaxie ukazují na novou fyziku rozpínání vesmíru

Určování vlivu temné energie na rozpínání vesmíru pomocí kvasarů
Autor: NASA/CXC/Univ. of Florence/G.Risaliti & E.Lusso

Z nové studie vzniklé na základě dat z kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a astronomické družice XMM-Newton Evropské kosmické agentury ESA vyplývá, že se temná energie měnila v průběhu kosmického věku. Umělecká ilustrace v úvodu článku pomáhá vysvětlit, jak astronomové vypátrali účinky temné energie v období asi jedné miliardy roků po Velkém třesku na základě určení vzdálenosti kvasarů – rychle rostoucích černých děr, které svítí mimořádně jasně. Nové výsledky ukázaly, že vliv temné energie na rozpínání vesmíru v jeho mladém věku byl jiný než dnes.

Rychlost rozpínání vesmíru označovaná jako Hubbleova konstanta byla v poslední době neuvěřitelně zpřesněna. Každá nová zkouška odlišnými metodami vede k jejímu zpřesnění. Nová data z evropské družice Planck, která měřila mikrovlnné kosmické pozadí, vedla k hodnotě 67,4 kilometrů za sekundu na megaparsek (km/s/Mpc) s chybou menší než 1 %.

Jiné metody typicky zahrnují použití „standardních svíček“ – objektů se známou svítivostí, jako jsou například proměnné hvězdy známé jako cefeidy či supernovy typu Ia – z jejichž pozorované jasnosti může být vypočítána jejich vzdálenost.

V posledních letech vedly výpočty Hubbleovy konstanty na základě proměnných hvězd typu cefeid k hodnotě 73,5 km/s/Mpc. Avšak před několika lety si astronomové uvědomili, že vzdálenosti k jiným objektům mohou být určeny s mnohem větší přesností pomoci jiných „svíček“. Jedná se o kvasary společně s jejich supermasivními černými děrami.

Temná energie byla objevena zhruba před 20 lety na základě určení vzdáleností explodujících hvězd nazvaných supernovy. Tato substance je navrhovaný druh síly či energie, která prostupuje celý vesmír a způsobuje jeho zrychlující se rozpínání. Použitím metody pozorování kvasarů vědci vystopovali účinky temné energie až do období zhruba před 9 miliardami roků.

Poslední závěry pramení z vyvinuté nové metody určení vzdáleností 1 598 kvasarů, která umožnila astronomům změřit účinky temné energie od raného věku vesmíru až do současnosti. Dva z nejvzdálenějších kvasarů studovaných družicí Chandra jsou znázorněny na vložených obrázcích v úvodu článku.

Tři metody k určení Hubbleovy konstanty Autor: NASA, ESA, and A. Feild (STScI)
Tři metody k určení Hubbleovy konstanty
Autor: NASA, ESA, and A. Feild (STScI)
Nová technika využívá data z oboru ultrafialového a rentgenového záření k odhadu vzdáleností kvasarů. V kvasarech – uvnitř disku hmoty kolem supermasivní černé díry v centrech galaxií – vzniká ultrafialové záření (na ilustraci znázorněno modrou barvou). Některé z fotonů UV záření se srážejí s elektrony v oblaku horkého plynu (na ilustraci znázorněny žlutě) nad a pod diskem, a tyto kolize mohou zvýšit energii UV záření až na úroveň rentgenové emise. Interakce vede ke korelaci mezi množstvím pozorovaného UV a X záření. Tato souvztažnost závisí na svítivosti kvasaru, na množství uvolňovaného záření.

Použitím této metody se z kvasarů staly standardní svíčky, jak je naznačeno na publikované ilustraci. Jakmile je známá svítivost, vzdálenost kvasarů může být vypočítána z množství pozorovaného záření.

Astronomové zpracovali data o ultrafialovém záření pro 1 598 kvasarů za účelem odvození vztahu mezi UV zářením a rentgenovými paprsky a vzdáleností kvasarů. Následně tyto informace využili ke studiu rychlosti rozpínání vesmíru zpět v čase do období velmi raného vesmíru. Objevili důkazy, že množství temné energie narůstá s časem.

Protože se jedná o novou metodu, astronomové učinili další kroky, aby dokázali, že tato metoda poskytuje spolehlivé výsledky. Ukázali, že závěry tohoto postupu se vyrovnají měřením pomocí supernov za posledních 9 miliard roků, což jim dává jistotu, že výsledky jsou věrohodné až do raného období vesmíru. Vědci rovněž věnovali velkou pozornost výběru kvasarů za účelem minimalizace statistických chyb a aby se vyvarovali systematických chyb, které mohou záviset na vzdálenosti Země od pozorovaného objektu.

Článek s těmito závěry publikovali 28. 1. 2019 Guido Risaliti (University of Florence, Itálie) a Elisabeta Lusso (Durham University, Velká Británie) v časopise Nature Astronomy. Online je dostupný na https://arxiv.org/abs/1811.02590.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] sciencealert.com
[3] chandra.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hubbleova konstanta, Rozpínání vesmíru, Kvasary


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »