Astronomové nalezli zatím nejstarší planetární mlhovinu
Autor: University of Hong Kong
Běžné stáří planetárních mlhovin se pohybuje mezi 5–25 tisíci lety. Nedávno však teleskopy zachytily fotony z planetární mlhoviny, která přepsala rekordy. Mlhovina byla nalezena v otevřené hvězdokupě M37 v souhvězdí Persea týmem astronomů vedeným členy z Hongkongské univerzity.
Planetární mlhoviny nemají s planetami nic společného. První astronomové je popsali jako kulaté tvary podobné planetám. Dnes už ale víme, že jde o poslední stádium života hvězd mezi 1–8 hmotnostmi Slunce. Planetární mlhoviny jsou bílí trpaslíci obalení do ionizovaného plynu, který byl v minulosti vyvržen do prostoru v posledních etapě života hvězdy zvané červený veleobr. V porovnání s dobou života hvězdy je tato část pouhé mrknutí oka. Podobně skončí za 7 až 8 miliard let i naše hvězda Slunce.
Planetární mlhovina IPHASX J055226.2+32372 v hvězdokupě M37 má bipolární tvar a podle dat z družice Gaia velikost až 3,2 parseků (1 parsek = 3,26 světelných let). Hmotnost plynu mlhoviny se odhaduje na 0,32 Sluncí, zatímco hmotnost bílého trpaslíka v centru na 0,63 Sluncí. Bílý trpaslík je velice horký objekt v řádu desítek tisíc stupňů.
Autor: University of Hong Kong
Planetární mlhoviny jsou obvykle 5 000 až 25 000 let staré. Mezigalaktický plyn postupně roznáší jejich mračna do okolí, až zbyde jenom bílý trpaslík, který později vychladne. Věk nově objevené nejstarší planetární mlhoviny se odhaduje na neuvěřitelných 78 000 let. Byl vypočítán na základě rychlosti expanze plynu v mlhovině a jejích rozměrů. Podobné „přestárlé“ planetární mlhoviny byly nalezeny pouze třikrát.
Hvězdokupa M37 se skládá z přibližně 500 známých hvězd a její stáří se odhaduje na asi půl miliardy let. Byla objevena v roce 1654 Giovannim Battistou Hodiernaem. Podrobněji ji popsal Charles Messier a zařadil ji do svého katalogu jako M37. Zajímavá je také její poloha v naší galaxii. Nachází se 4 500 světelných let od Země v rameni Persea v takzvaném galaktickém anti-centru, což je prostor přímo naproti středu naší galaxie. Díky tomu je hvězdokupa lépe viditelná (méně mračen ve výhledu).
Tento objekt bude v budoucnu určitě více zkoumán, možná i dalekohledem Jamese Webba.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org
[2] Univesemagazine.com
[3] M37 na Wikipedii
[4] iopscience.iop.org (PDF)
O autorovi
Adam Denko
Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze. Studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně a svůj volný čas tráví astronomií a astrofotografií.
Za každé jasné noci sbírá fotony hlubokého vesmíru pomocí šestipalcového Sky-Watcher dalekohledu na GoTo montáži EQ3-2. Astrofotografie následně vydává na své webové stránce. Jeho oblíbenou vědu se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků.
