Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili galaxii, která se v minulosti „zabořila“ do Mléčné dráhy

Astronomové objevili galaxii, která se v minulosti „zabořila“ do Mléčné dráhy

Umělecké ztvárnění toho, jak by vypadala naše Galaxie při pohledu „shora“ – zakreslena je i poloha Slunce a fosilní galaxie Heracles
Autor: Danny Horta-Darrington (Liverpool John Moores University), NASA/JPL-Caltech, and the SDSS

Astronomové pracující s daty z projektu Sloan Digital Sky Surveys’ Apache Point Observatory Galactic Evolution Experiment (APOGEE) objevili „fosilní galaxii“ ukrytou v hlubinách naší Galaxie – Mléčné dráhy. Tyto závěry publikované 20. listopadu 2020 v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society mohou zamíchat našimi znalostmi o tom, jak Mléčná dráha dorostla v galaxii, jakou pozorujeme dnes.

Objevená fosilní galaxie se mohla srazit s Mléčnou dráhou před 10 miliardami roků, kdy naše Galaxie byla stále ještě ve svém mladistvém věku. Astronomové ji pojmenovali Heracles po dávném řeckém hrdinovi, který obdržel dar nesmrtelnosti.

Zbytky galaxie Heracles zahrnují zhruba třetinu sférického halo naší Galaxie. Avšak pokud hvězdy a plyn z galaxie Heracles představují tak velké procento galaktického halo, proč jsme je nespatřili již dříve? Odpověď se ukrývá v její poloze hluboko uvnitř Mléčné dráhy.

K nalezení fosilní galaxie, jako je tato, jsme se museli podívat na detailní chemické složení a pohyby desítek tisíc hvězd,“ říká Ricardo Schiavon z Liverpool John Moores University (LJMU) v UK, hlavní člen výzkumného týmu. „Je obzvláště těžké pozorovat hvězdy v centru Galaxie, protože jsou skryty před naším pohledem za oblaky mezihvězdného prachu. Projekt APOGEE nám dovolil proniknout skrz tento prach a nahlédnout hlouběji do srdce Mléčné dráhy, než tomu bylo dříve.“

Projekt APOGEE pořizoval spektra hvězd v oboru infračerveného záření místo ve viditelném světle, což umožnilo proniknout skrz oblaka prachu. Více než 10 let pozorovatelské práce byla v rámci projektu APOGEE měřena spektra pro více než půl miliónu hvězd napříč Mléčnou dráhou včetně jejího prachem zahaleného jádra.

Postgraduální student Danny Horta z LJMU, hlavní autor článku popisujícího výsledky, vysvětluje: „Prozkoumání tak velkého množství hvězd je nezbytné k nalezení neobvyklých hvězd v hustě osídleném srdci Mléčné dráhy, což se podobá nalezení jehly v kupce sena.“

K odlišení hvězd přináležejících ke galaxii Heracles od těch původních patřících do naší Galaxie použil vědecký tým chemické složení a rychlosti hvězd změřené v rámci projektu APOGEE.

Pohled ze Země na střed Mléčné dráhy s vyznačenou polohou fosilní galaxie Heracles Autor: Danny Horta-Darrington (Liverpool John Moores University), ESA/Gaia, and the SDSS
Pohled ze Země na střed Mléčné dráhy s vyznačenou polohou fosilní galaxie Heracles
Autor: Danny Horta-Darrington (Liverpool John Moores University), ESA/Gaia, and the SDSS
Z desítek tisíc pozorovaných hvězd mělo několik stovek z nich nápadně odlišné chemické složení a rychlosti,“ říká Danny Horta. „Tyto hvězdy jsou tak odlišné, že mohou pocházet pouze z jiné galaxie. Na základě jejich detailního studia jsme mohli vystopovat velmi přesnou polohu a historii této fosilní galaxie.“

Protože galaxie zvětšovaly svoji velikost v průběhu času v důsledku splynutí s menšími galaxiemi, zbytky starých hvězdných ostrovů byly často vypátrány ve vnějším halo Mléčné dráhy, ve velkém, avšak velmi řídkém oblaku hvězd obklopujících hlavní galaxii. Avšak v případě Heracles je tomu jinak. Její nalezení vyžaduje pohled na nejvnitřnější části halo naší Galaxie, které jsou ukryty hluboko v disku a galaktické výduti.

Hvězdy původně patřící do galaxie Heracles zodpovídají zhruba za jednu třetinu hmotnosti celkového současného halo naší Galaxie – což znamená, že tato nově objevená pradávná kolize musela být významnou událostí v historii Mléčné dráhy. Z toho vyplývá, že naše Galaxie možná byla vzácná, protože většina podobně hmotných spirálních galaxií měla mnohem klidnější ranou fázi svého života.

Třebaže je náš kosmický domov, Mléčná dráha, přece jen pro nás mimořádný, tato dávná galaktická srážka způsobila, že je ještě výjimečnější,“ říká Ricardo Schiavon.

Karen Masters, mluvčí projektu SDSS-IV, poznamenává: „APOGEE je jednou z vlajkových lodí mezi výzkumy čtvrté fáze průzkumu SDSS (Sloan Digital Sky Surveys) a tyto výsledky jsou příkladem úžasného výzkumu; nyní máme téměř zkompletované výsledky naší desetileté mise.“

A tato nová epocha objevů nekončí s dohotovením programu APOGEE. Pátá fáze SDSS-V již začala přijímat data a její „Milky Way Mapper“ bude dávat dohromady v rámci nástupnictví projektu APOGEE měření spekter pro desetkrát větší množství hvězd ve všech částech Mléčné dráhy při měření v oboru blízkého infračerveného záření a viditelného světla.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Srážka galaxií, Fosilní galaxie Heracles, Galaxie Mléčná dráha


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »