Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili monstrózní černou díru požírající hvězdy extrémní rychlostí

Astronomové objevili monstrózní černou díru požírající hvězdy extrémní rychlostí

Umělecká představa krmící se supermasivní černé díry
Autor: NASA/Goddard Space Flight Center

Astronomové vypátrali nejrychleji rostoucí supermasivní černou díru, jaká byla dosud ve vesmíru pozorována. Má nezřízenou chuť k jídlu – spořádá materiál v ekvivalentu hmotnosti našeho Slunce v průměru jednou za dva dny. K objevu této monstrózní černé díry museli astronomové proniknout pohledem zhruba 12 miliard světelných roků do hlubin vesmíru – což rovněž znamená, že černou díru spatřili ve stavu, jak vypadala před 12 miliardami let, ne příliš dlouho po Velkém třesku.

Černá díra je na tu vzdálenost viditelná jenom proto, že je neuvěřitelně jasná: pokud by se nacházela uvnitř Mléčné dráhy, bylo by její světlo mnohem jasnější než Měsíc v úplňku při pozorování ze Země, říkají astronomové. To by mělo za následek, že všechny ostatní hvězdy na noční obloze by byly jejím svitem téměř přezářeny.

Tato černá díra zvětšuje svoji hmotnost tak rychle, že září tisíckrát jasněji než celá galaxie v důsledku množství denně nasávaných plynů, což způsobuje intenzivní zvyšování její teploty,“ říká Christian Wolf z Australian National University (ANU), jeden z členů výzkumného týmu. „Pokud by se takovéto monstrum nacházelo uprostřed naší Galaxie, jevilo by se 10× jasnější než Měsíc v úplňku. Vypadalo by jako neuvěřitelně jasná hvězda, která by přezářila téměř všechny ostatní hvězdy noční oblohy.“

Kromě jiného by to rovněž vedlo ke zničení veškerého života na Zemi v důsledku intenzivního rentgenového záření vysílaného díky tomu, že se černá díra intenzivně krmí materiálem z okolí a prudce se ohřívá. Je štěstím pro nás, že od ní máme odstup 12 miliard světelných roků.

Astronomové odhadují, že nově objevená supermasivní černá díra – s technickým označením QSO SMSS J215728.21-360215.1 – má hmotnost zhruba 20 miliard Sluncí a přibývá „na váze“ rychlostí asi jednoho procenta za milión roků.

Astronomové objevili nejrychleji rostoucí supermasivní černou díru Autor: ESA/Hubble & NASA
Astronomové objevili nejrychleji rostoucí supermasivní černou díru
Autor: ESA/Hubble & NASA
S tak velkým množstvím dopadajícího materiálu je tento objekt klasifikován jako kvasar, jeden z nejvzácnějších a nejjasnějších známých hvězdných útvarů, které sídlí v centrech galaxií. Kvasar byl objeven na základě získaných dat z evropské družice Gaia, americké astronomické observatoře Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) a dalekohledu ANU SkyMapper na observatoři Siding Spring Observatory.

Silné záření těchto kvasarů a černých děr v jejich centru se projevuje jako světelné majáky. Pomocí mnohem výkonnějších teleskopů, které budou k dispozici během několika příštích let, bude možné zaznamenat podobné objekty mnohem snáz. To nám umožní lépe porozumět tomu, jak se zformovaly chemické prvky a galaxie ve velmi rané fázi vývoje vesmíru.

Doposud bylo objeveno pouze několik kvasarů a supermasivních černých děr takovéto jasnosti. Nyní chtějí astronomové vypracovat teorii, jak tyto objekty byly schopny tak rychle vyrůst do těchto velikostí tak brzy po vzniku vesmíru.

Doposud nevíme, jak vyrostly do takové velikosti a tak rychle doslova v prvních dnech trvání vesmíru,“ říká Christian Wolf. „Výzkum je zaměřen na pátrání po dokonce ještě rychleji rostoucích černých dírách.“

Článek bude publikován v Publications of the Astronomical Society of Australia a je nyní dostupný v podobě preprintu na arXiv.org.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] space.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kvasar, Monstrózní černá díra


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »