Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili obří vznikající hvězdokupu

Astronomové objevili obří vznikající hvězdokupu

Radioteleskop Submillimeter Array Autor: The Submillimeter Array, Hawaii
Radioteleskop Submillimeter Array
Autor: The Submillimeter Array, Hawaii
W49A může být jedním z nejtajemnějších útvarů v naší Galaxii. Tato oblast s probíhající intenzivní tvorbou hvězd září 100krát jasněji než známá mlhovina v Orionu, a to přesto, že je zahalena do oblaku prachu a jen velmi málo viditelného světla a infračerveného záření z ní uniká.

Radioteleskop Submillimeter Array (SMA), který provozuje Smithsonian Astrophysical Observatory, pronikl svým pohledem skrz prachový závoj a poskytnul astronomům první zřetelný pohled na tuto hvězdnou porodnici. Na základě pozorování vědci odhalili přítomnou aktivní oblast tvorby nových hvězd, která je „krmena“ proudy padajícího plynu.

„Byli jsme doslova ohromeni různorodými útvary, které jsme spatřili na snímcích z radioteleskopu,“ říká hlavní autor článku Roberto Galván-Madrid, který byl vedoucím tohoto výzkumu (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, CfA a European Southern Observatory, ESO).

Objekt W49A se nachází ve vzdálenosti 36 000 světelných roků od Země, na opačné straně naší Galaxie (Mléčné dráhy). Představuje blízký exemplář druhu mimořádně intenzivní tvorby hvězd většinou pozorované v galaxiích označovaných jako „starburts galaxy“, v nichž hvězdy vznikají zhruba 100krát rychleji než v naší Galaxii.

Srdce objektu W49A doposud kupodivu obsahuje obrovskou kompaktní hvězdokupu. Přibližně 100 000 hvězd se nachází uvnitř prostoru o průměru pouhých 10 světelných roků. Na rozdíl od prostoru v okolí Slunce, kde na průměr 10 světelných roků připadá méně než 10 hvězd. Během několika miliónů roků tato obří hvězdokupa uprostřed W49A bude téměř tak hustá, jako známé kulové hvězdokupy.

Rádiová mapa objektu W49A Autor: Roberto Galván-Madrid (ESO), Hauyu Baobab Liu (ASIAA, Taiwan), Tzu-Cheng Peng (ESO)
Rádiová mapa objektu W49A
Autor: Roberto Galván-Madrid (ESO), Hauyu Baobab Liu (ASIAA, Taiwan), Tzu-Cheng Peng (ESO)
Radioteleskop SMA rovněž pomohl odhalit spletitou síť filamentů dopravujících plyn do centra oblasti velmi podobným způsobem, jako na Zemi přivádějí potoky vodu do mohutných řek. Plynné filamenty v objektu W49A vytvářejí 3 velké proudy (vpravo dole), které dopravují plynný materiál na stavbu nových hvězd do centrální oblasti rychlostí přibližně 2 km/s.

Vyšší hustota než průměrná pomáhá hvězdokupě v objektu W49A přežít. Většina hvězdokup v galaktickém disku se velmi rychle rozplyne, jejich hvězdy migrují pryč každá zvlášť v důsledku rušivého působení gravitačních sil. To je důvod, proč žádný z tehdejších „sourozenců“ Slunce nezůstal v jeho blízkosti. Protože hvězdokupa W49A je velmi kompaktní, může zůstat neporušená několik miliard roků.

Pomocí radioteleskopu SMA bylo mapováno rozložení molekulárního plynu uvnitř objektu W49A s mimořádným rozlišením. Ukázalo se, že centrální oblast W49A o průměru 30 světelných roků je několiksetkrát hustější než průměrná molekulární mračna v naší Galaxii. Úhrnem tato mlhovina obsahuje plyn v množství přibližně jednoho miliónu hmotností Slunce, převážně v podobě molekulárního vodíku.

„Předpokládáme, že podobné uspořádání struktury pozorované v objektu W49A je poměrně běžné u hmotných hvězdokup,“ dodává spoluautor článku Hauyu Baobab Liu (Academia Sinica Institute of Astronomy and Astrophysics (ASIAA) z Taiwanu.

Mapa vytvořená na základě pozorování v oboru rádiového záření znázorňuje odlišné hustoty molekulárního oblaku o průměru 30 světelných roků v centru útvaru W49A. Čím světlejší barva, tím vyšší hustota molekulárního plynu. Nejjasnější oblast na mapě (uprostřed obrázku) má průměr méně než 3 světelné roky a obsahuje zásoby molekulárního plynu v rozsahu přibližně 50 000 hmotností Slunce.

Článek byl publikován v prosinci 2013 ve vědeckém časopise Astrophysical Journal.

Zdroj: www.cfa.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »