Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili obří vznikající hvězdokupu

Astronomové objevili obří vznikající hvězdokupu

Radioteleskop Submillimeter Array Autor: The Submillimeter Array, Hawaii
Radioteleskop Submillimeter Array
Autor: The Submillimeter Array, Hawaii
W49A může být jedním z nejtajemnějších útvarů v naší Galaxii. Tato oblast s probíhající intenzivní tvorbou hvězd září 100krát jasněji než známá mlhovina v Orionu, a to přesto, že je zahalena do oblaku prachu a jen velmi málo viditelného světla a infračerveného záření z ní uniká.

Radioteleskop Submillimeter Array (SMA), který provozuje Smithsonian Astrophysical Observatory, pronikl svým pohledem skrz prachový závoj a poskytnul astronomům první zřetelný pohled na tuto hvězdnou porodnici. Na základě pozorování vědci odhalili přítomnou aktivní oblast tvorby nových hvězd, která je „krmena“ proudy padajícího plynu.

„Byli jsme doslova ohromeni různorodými útvary, které jsme spatřili na snímcích z radioteleskopu,“ říká hlavní autor článku Roberto Galván-Madrid, který byl vedoucím tohoto výzkumu (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, CfA a European Southern Observatory, ESO).

Objekt W49A se nachází ve vzdálenosti 36 000 světelných roků od Země, na opačné straně naší Galaxie (Mléčné dráhy). Představuje blízký exemplář druhu mimořádně intenzivní tvorby hvězd většinou pozorované v galaxiích označovaných jako „starburts galaxy“, v nichž hvězdy vznikají zhruba 100krát rychleji než v naší Galaxii.

Srdce objektu W49A doposud kupodivu obsahuje obrovskou kompaktní hvězdokupu. Přibližně 100 000 hvězd se nachází uvnitř prostoru o průměru pouhých 10 světelných roků. Na rozdíl od prostoru v okolí Slunce, kde na průměr 10 světelných roků připadá méně než 10 hvězd. Během několika miliónů roků tato obří hvězdokupa uprostřed W49A bude téměř tak hustá, jako známé kulové hvězdokupy.

Rádiová mapa objektu W49A Autor: Roberto Galván-Madrid (ESO), Hauyu Baobab Liu (ASIAA, Taiwan), Tzu-Cheng Peng (ESO)
Rádiová mapa objektu W49A
Autor: Roberto Galván-Madrid (ESO), Hauyu Baobab Liu (ASIAA, Taiwan), Tzu-Cheng Peng (ESO)
Radioteleskop SMA rovněž pomohl odhalit spletitou síť filamentů dopravujících plyn do centra oblasti velmi podobným způsobem, jako na Zemi přivádějí potoky vodu do mohutných řek. Plynné filamenty v objektu W49A vytvářejí 3 velké proudy (vpravo dole), které dopravují plynný materiál na stavbu nových hvězd do centrální oblasti rychlostí přibližně 2 km/s.

Vyšší hustota než průměrná pomáhá hvězdokupě v objektu W49A přežít. Většina hvězdokup v galaktickém disku se velmi rychle rozplyne, jejich hvězdy migrují pryč každá zvlášť v důsledku rušivého působení gravitačních sil. To je důvod, proč žádný z tehdejších „sourozenců“ Slunce nezůstal v jeho blízkosti. Protože hvězdokupa W49A je velmi kompaktní, může zůstat neporušená několik miliard roků.

Pomocí radioteleskopu SMA bylo mapováno rozložení molekulárního plynu uvnitř objektu W49A s mimořádným rozlišením. Ukázalo se, že centrální oblast W49A o průměru 30 světelných roků je několiksetkrát hustější než průměrná molekulární mračna v naší Galaxii. Úhrnem tato mlhovina obsahuje plyn v množství přibližně jednoho miliónu hmotností Slunce, převážně v podobě molekulárního vodíku.

„Předpokládáme, že podobné uspořádání struktury pozorované v objektu W49A je poměrně běžné u hmotných hvězdokup,“ dodává spoluautor článku Hauyu Baobab Liu (Academia Sinica Institute of Astronomy and Astrophysics (ASIAA) z Taiwanu.

Mapa vytvořená na základě pozorování v oboru rádiového záření znázorňuje odlišné hustoty molekulárního oblaku o průměru 30 světelných roků v centru útvaru W49A. Čím světlejší barva, tím vyšší hustota molekulárního plynu. Nejjasnější oblast na mapě (uprostřed obrázku) má průměr méně než 3 světelné roky a obsahuje zásoby molekulárního plynu v rozsahu přibližně 50 000 hmotností Slunce.

Článek byl publikován v prosinci 2013 ve vědeckém časopise Astrophysical Journal.

Zdroj: www.cfa.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »