Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili v Mléčné dráze gigantickou dutinu kulového tvaru

Astronomové objevili v Mléčné dráze gigantickou dutinu kulového tvaru

Astronomové objevili obří sférickou dutinu v naší Galaxii; na detailním obrázku dutiny (vlevo) jsou znázorněna modře a červeně molekulární oblaka Perseus a Taurus
Autor: Alyssa Goodman/Center for Astrophysics, Harvard & Smithsonian

Astronomové analyzovali 3D mapy tvarů a rozměrů blízkých molekulárních oblaků a objevili přitom mimořádně obrovskou dutinu v prostoru. Dutina tvaru koule popsaná v časopise Astrophysical Journal Letters má průměr zhruba 150 parseků – což se rovná téměř 500 světelných roků – a na obloze se nachází mezi souhvězdími Perseus a Taurus (Býk). Vědecký tým na základě dat z Center for Astrophysics, Harvard & Smithsonian věří, že se dutina zformovala v důsledku exploze pradávné supernovy zhruba před 10 milióny roků. Teď už se nerozpíná a na jejím „obalu“ bouřlivě vznikají stovky nových hvězd.

Záhadná dutina je obklopena molekulárními oblaky Perseus a Taurus – což jsou regiony ve vesmíru, kde vznikají hvězdy.

Stovky hvězd se zformovaly nebo již existovaly na povrchu této gigantické dutiny,“ říká Shmuel Bialy, postgraduální vědecký pracovník na Institute for Theory and Computation (ITC) at the Center for Astrophysics (CfA), který byl vedoucím studie. „Máme dvě teorie – buď jedna extrémní supernova explodovala v centru této bubliny a mohutnými rázovými vlnami vytlačila plyn do vnějšího prostoru, kde se zformovalo to, čemu říkáme 'Perseus-Taurus Supershell', nebo série relativně rychle po sobě jdoucích explozí supernov v průběhu několika miliónů roků vytvořila tuto dutinu.“

Objev napovídá, že molekulární oblaka Perseus a Taurus nejsou nezávislé struktury ve vesmíru, ale že se spíše zformovaly společně ze stejné rázové vlny supernovy. „To vysvětluje, že když hmotná hvězda umírá, její supernova vytváří řetězec událostí, které mohou nakonec vést ke zrození nových hvězd,“ říká Shmuel Bialy.

3D mapy bubliny a okolních oblaků byly vytvořeny za použití nových dat z astronomické družice Gaia, vypuštěné na oběžnou dráhu Evropskou kosmickou agenturou ESA.

Přesné popisy 3D map molekulárních oblaků Perseus a Taurus a dalších blízkých oblaků byly analyzovány a výsledky publikovány 22. září 2021 v oddělené studii v časopise Astrophysical Journal. Obě studie byly vytvořeny výzkumníky Max Planck Institute for Astronomy, Německo.

Mapy poprvé představují molekulární oblaka, která byla zmapována v 3D projekci. Dřívější snímky oblaků byly omezeny pouze na dvě dimenze.

Byli jsme schopni sledovat tato oblaka po desetiletí, ale nikdy jsme neznali jejich skutečný tvar, velikost a tloušťku. Také jsme si nebyli jistí, jak daleko se oblaka nacházela,“ říká Catherine Zucker, postgraduální vědecká pracovnice CfA, která vede výzkum.

Ale proč vůbec mapujeme oblaka? „Existuje mnoho odlišných teorií, jak se plyn sám o sobě uspořádává a formuje do hvězd,“ vysvětluje Catherine Zucker. „Astronomové testovali v minulosti tyto teoretické představy užitím počítačových simulací, avšak toto je vůbec poprvé, kdy můžeme využít skutečné – nikoliv simulované – 3D pohledy, porovnat teorii s pozorováním a zhodnotit, která teoretická práce je nejlepší.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Molekulární oblaka Perseus a Taurus, Dutina v Mléčné dráze


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »