Astronomové pořídili velkolepý snímek mlhoviny Tarantule

Popis fotografie: Snímek v oboru infračerveného záření je sám o sobě kompozitní: byl pořízena přístrojem HAWK-I instalovaným na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) a přístrojem VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy); ukazuje jasné hvězdy a světlo narůžovělých oblaků horkého plynu. Jasné žluto-červené paprsky, které byly superponovány do snímku na základě pozorování v rádiovém oboru pomocí radioteleskopu ALMA, odhalují regiony studeného a hustého plynu, který má potenciál se smršťovat a umožnit vznik nových hvězd. Unikátní struktura plynných oblaků podobná pavučině vedla k pojmenování mlhoviny.

Mlhovina Tarantule, známá též jako NGC 2070 nebo 30 Doradus, se nachází v jižním souhvězdí Mečouna (Dorado), přibližně 170 000 světelných roků daleko od Země, v jednom z našich nejbližších galaktických sousedů – ve Velkém Magellanově oblaku.

V jejím srdci jsou jedny z nejhmotnějších známých hvězd, některé s hmotností převyšující 150 hmotností Slunce, což z této oblasti dělá perfektní laboratoř pro studium jevů, při nichž plynná oblaka kolabují v důsledku vlastní gravitace a vytvářejí nové hvězdy.

„Fragmentární oblaka na nové fotografii mohou být pozůstatky dříve velkých oblaků, které byly roztrhány v důsledku obrovské energie uvolňované mladými a hmotnými hvězdami,“ říká Tony Wong, astronom na University of Illinois at Urbana-Champaign.

Astronomové se původně domnívali, že plyn v těchto oblastech je příliš řídký a rozptýlený tímto turbulentním působením, a proto jej gravitace nemůže stáhnout dohromady a vytvořit  nové hvězdy. Avšak nejnovější data odhalila mnohem hustší filamenty, kde úloha gravitace je stále ještě významná.

„Naše výsledky naznačují, že dokonce i za přítomnosti velmi silného působení záření mladých hvězd, může mít gravitace silný vliv a vést nakonec k pokračování tvorby hvězd,“ říká Tony Wong.

„Co dělá mlhovinu 30 Doradus unikátní, je fakt, že je k nám dostatečně blízko, abychom mohli detailně studovat, jak zde vznikají hvězdy, a přesto má podobné vlastnosti jako mlhoviny objevené ve velmi vzdálených galaxiích, tedy v mladém vesmíru,“ dodává Guido De Marchi, astronom Evropské kosmické agentury ESA. „Díky mlhovině 30 Doradus můžeme studovat, jak hvězdy vznikaly před 10 miliardami roků, kdy se rodilo nejvíce stálic.“

Zatímco většina dosavadních studií mlhoviny Tarantule byla zaměřena na její centrum, astronomové již dlouho věděli, že ke vzniku hmotných hvězd dochází i jinde. K lepšímu pochopení těchto procesů autoři studie provedli pozorování s vysokým rozlišením pokrývajícím velkou část mlhoviny Tarantule.

Při použití soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) měřili emise oxidu uhelnatého v přítomném plynu. To jim umožnilo zmapovat velká chladná plynná mračna v mlhovině, která se hroutí a dávají vzniknout novým hvězdám - a jak se mění, když se z těchto mladých hvězd uvolňuje obrovské množství energie.

Výsledky vědecké práce byly publikovány v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí