Bouřlivé srdce Velkého Magellanova oblaku
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech/STScI
Vytvořená scéna připomíná rozeklané ohnivé vrcholy, oblaka bublajícího magmatu a intenzivně žhavé záblesky jasného světla. Ačkoliv to může vypadat jako běsnící ohně či srdce sopky, ve skutečnosti se jedná o chladné kosmické uskupení plynů, prachu a hvězd.
Objekt na publikovaném obrázku, který pořídily kosmické observatoře Herschel Space Observatory (ESA) a Spitzer Space Telescope (NASA), je nepravidelná galaxie s názvem Velký Magellanův oblak (Large Magellanic Cloud – LMC), jeden z nejbližších souputníků naší Galaxie.
Tmavé, oranžově tónované skvrny napříč celou galaxií, jsou chocholy temného prachu. Objevují se zde rovněž tmavě červeně a zeleně označené oblasti obzvláště studeného prachu, s bílými a modrými odstíny mimořádně horkých regionů divoké tvorby hvězd. Tato světlá hnízda plynu jsou zahřívána velkým množstvím vznikajících hvězd, které tak otvírají horká „okna“ do jejich okolního prostředí.
Velký Magellanův oblak je rovněž domovem obřího kosmického pavouka – mlhoviny Tarantule. Tento horký oblak plynu a prachu je snadno pozorovatelný jako nejjasnější oblast připojeného snímku, nacházející se ve směru k levému spodnímu okraji. Mlhovina Tarantule je velmi dobře prozkoumána například pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST (NASA/ESA), který v uplynulém roce vytvořil ohromující infračervenou mozaiku ukazující nebeský útvar ve velkém detailu.
Je to jedna z oblastí, jejímž prostřednictvím astronomové studují galaxii LMC; je dostatečně blízko, takže v ní můžeme rozlišit jednotlivé mlhoviny – včetně mlhoviny Tarantule – a studovat, jak hvězdy vznikají, vyvíjejí se a umírají v jiných galaxiích. Velké Magellanovo mračno je „obydleno“ směsicí starých a mladých hvězd, většina z nich je uspořádána podél centrální galaktické příčky, která směřuje z levého spodního do pravého horního rohu obrázku.
Herschelova kosmická observatoř a kosmický dalekohled Spitzer studují vesmír na infračervených vlnových délkách. Ve viditelném světle vypadá Velký Magellanův oblak LMC naprosto odlišně – a mnohem klidněji – spíše se podobá rozptýlené bledé záři hvězd s příležitostnými oblaky růžové a purpurové barvy.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
