Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Bublinková kosmická oslava
Jiří Srba Vytisknout článek

Bublinková kosmická oslava

Oblak s probíhající hvězdotvorbou RCW 34
Autor: ESO

V nejjasnější části mlhoviny RCW 34 ohřívají zářivé mladé hvězdy okolní plyn, který se rozpíná a interaguje s chladnějším materiálem. Jakmile zahřátý vodík dosáhne okrajů oblaku plynu, vytryskne do kosmického vakua podobně jako šampaňské z otevřené lahve – tento proces je skutečně označován 'tekoucí šampaňské' (champagne flow). Mladá oblast s probíhajícím vznikem hvězd nám však může nabídnout mnohem více, než jen bublinky. Zdá se, že v tomto jednom oblaku plynu došlo v minulosti k několika epizodám formování hvězd.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 21/2015

Snímek v úvodu: Tento pestrobarevný oblak plynu nese označení RCW 34 a jedná se o oblast s probíhající hvězdotvorbou v jižním souhvězdí Plachet. Snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS, který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT v severním Chile.

Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT (Very Large Telescope) v Chile zachycuje působivé červené oblaky zářícího vodíku ležící za skupinou modrých hvězd v popředí. V nitru mlhoviny RCW 34, která se nachází na jižní obloze v souhvězdí Plachet (Vela), se skrývá skupina mladých hmotných jasných stálic [1]. A tyto hvězdy mají na mlhovinu zásadní vliv. Plyn vystavený intenzivnímu ultrafialovému záření, kterým je nitro hvězdokupy prostoupeno, se ionizuje, což znamená, že atomy vodíku přicházejí o svůj elektron.   

Záření vodíku oceňují fotografové noční oblohy. Vodík jasně svítí charakteristickým odstínem červené barvy, který je typický pro mnohé mlhoviny, a tím astrofotografům umožňuje vytvořit nádherné obrazy s kosmickými objekty bizarních tvarů. Vodík je také materiálem, který vytváří působivé jevy, jakým je například již zmíněné 'tekoucí šampaňské'. Ionizovaný vodík má zároveň velice důležitou astrofyzikální úlohu: je indikátorem probíhajícího formování hvězd. Hvězdy vznikají z kolabujících oblaků plynu a hojně se tedy vyskytují právě tam, kde je dostatek plynu, například v oblasti RCW 34. Díky tomu je tato mlhovina mimořádně zajímavá pro astronomy, kteří se zabývají právě procesy vzniku a vývoje hvězd. 

Množství prachu v mlhovině znemožňuje pohled do hlubin hvězdné porodnice, která je v oblacích skryta. Mlhovina RCW 34 je známa svou mimořádně vysokou extinkcí, což znamená, že prakticky veškeré viditelné světlo je absorbováno dříve, než dosáhne okraje oblaku (natož planety Země). Přestože přímému pohledu jsou tyto oblasti skryty, astronomové mohou použít dalekohledy pro infračervenou oblast elektromagnetického záření, aby se pokusili proniknout skrze prach a mohli tak zkoumat doupě zahalených hvězd.  

Pohled skrz rudé oblaky odhalí v této oblasti mnoho mladých hvězd s hmotnostmi pouze zlomků hmotnosti Slunce. Zdá se, jako by byly shluknuty kolem starších a hmotnějších hvězd v samotném středu hvězdokupy. Na okrajích oblaku se jich naopak vyskytuje jen málo. A právě toto rozložení přivedlo astronomy k domněnce, že v oblaku nastaly různé epizody hvězdotvorby. V první fázi vznikly tři gigantické hvězdy, které následně zažehly formování méně hmotných hvězd ve své blízkosti [2].

K vytvoření snímku byla použita data z přístroje FORS (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph), který pracuje ve spojení s dalekohledem VLT. Data byla pořízena v rámci programu ESO Cosmic Gems [3].

Poznámky

[1] Mlhovina RCW 34 je známa rovněž pod označením Gum 19 a její střed vyznačuje velmi jasná mladá proměnná hvězda V391 Velorum.

[2] Ty nejhmotnější a nejjasnější hvězdy mají jen velmi krátký život, jehož délka se pohybuje v pouhých milionech let. Ty nejméně hmotné naopak mohou zářit déle než je současný věk vesmíru.

[3] ESO Cosmic Gems je program, jehož úkolem je získat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

ESO Cosmic Gems program

snímky dalekohledu Very Large Telescope

další záběry pořízené dalekohledem Very Large Telescope

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, RCW 34, Mlhovina 


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »