Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra jako kaleidoskop barev

Černá díra jako kaleidoskop barev

jet_Kvasar3C273.jpg
Kvasar 3C273 byl sice objeven už v roce 1963, ale nové snímky z kosmických observatoří nás nepřestávají udivovat svými barvami (i když jsou falešné), ale především získanými detaily.

Boty nemohou mít jakoukoliv barvu, ale vesmírné objekty ano. Všechny objekty ve vesmíru, všechno od prachu až po vzdáleného galaxie, se presentuje celou paletou světla - včetně světla, které naše oči nemohou vidět. Tady je místo pro velké observatoře NASA, které společně pomáhají astronomům vidět všechny barevné odstíny vesmíru.

Nový snímek v nepravých barvách z HST, Chandry a Spitzera skvěle demonstruje tento princip. Barevný portrét ukazuje obří výtrysk částic (jet), které byly vyvrženy ze sousedství superhmotné černé díry - kvasaru. Výtrysk je obrovský, dosahuje ve vesmíru do vzdálenosti více než 100 000 sv.l. - rozměry jsou srovnatelný s Mléčnou dráhou (naší Galaxií)!

Kvasary patří ve vesmíru mezi nejjasnějšími objekty. Tvoří je superhmotná černá díra, obklopená proudícím materiálem, který je zahříván tím, že je strháván směrem k černé díře. Takto zahřátá hmota jasně září a část může být odfouknuta pryč do vesmíru ve formě mohutných výtrysků.

Černá díra není přímo vidět, ale můžeme ji vytušit z projevů jetů (na snímku leží úplně vlevo). Výtrysk (jet), vyobrazený na snímku, proudí od prvního známého kvasaru, označeného 3C273, který byl objevený v roce 1963 v souhvězdí Panny (Virgo). Kaleidoskop barev reprezentuje rozmanitost světelného vlnění výtrysku. Rentgenové záření, nejenergetičtější "světlo" na snímku, je modré vlevo na obrázku. Rentgenové záření bylo zachyceno Chandrou. Směrem zleva doprava energie světla klesá a vlnová délka roste. Viditelné světlo, zaznamenané Hubblem, je zelené, zatímco infračervené světlo, zachycené Spitzer, je červené. Oblasti, kde se viditelné a infračervené světlo překrývají, jsou žluté. Credit: NASA/JPL-Caltech/Yale Univ.

Astronomové chtějí takto získaná data použít pro vyřešení problému, jak vzniká světlo ve výtryscích (jetech) u kvasarů. Světlo vzniká několika velmi různými způsoby. Např. naše Slunce tvoří většinu světla procesem nazvaným jaderné fúze, při které se atomy vodíku spojují a vzniká světlo. V případě tohoto výtrysku bylo neočekávaně zjištěno, že nejenergičtější světlo je výsledkem průchodu nabitých částic přes magnetické pole po spirále (tzv. synchrotronové záření).

Zdroj:www.spitzer.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »