Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černá díra jako kaleidoskop barev

Černá díra jako kaleidoskop barev

jet_Kvasar3C273.jpg
Kvasar 3C273 byl sice objeven už v roce 1963, ale nové snímky z kosmických observatoří nás nepřestávají udivovat svými barvami (i když jsou falešné), ale především získanými detaily.

Boty nemohou mít jakoukoliv barvu, ale vesmírné objekty ano. Všechny objekty ve vesmíru, všechno od prachu až po vzdáleného galaxie, se presentuje celou paletou světla - včetně světla, které naše oči nemohou vidět. Tady je místo pro velké observatoře NASA, které společně pomáhají astronomům vidět všechny barevné odstíny vesmíru.

Nový snímek v nepravých barvách z HST, Chandry a Spitzera skvěle demonstruje tento princip. Barevný portrét ukazuje obří výtrysk částic (jet), které byly vyvrženy ze sousedství superhmotné černé díry - kvasaru. Výtrysk je obrovský, dosahuje ve vesmíru do vzdálenosti více než 100 000 sv.l. - rozměry jsou srovnatelný s Mléčnou dráhou (naší Galaxií)!

Kvasary patří ve vesmíru mezi nejjasnějšími objekty. Tvoří je superhmotná černá díra, obklopená proudícím materiálem, který je zahříván tím, že je strháván směrem k černé díře. Takto zahřátá hmota jasně září a část může být odfouknuta pryč do vesmíru ve formě mohutných výtrysků.

Černá díra není přímo vidět, ale můžeme ji vytušit z projevů jetů (na snímku leží úplně vlevo). Výtrysk (jet), vyobrazený na snímku, proudí od prvního známého kvasaru, označeného 3C273, který byl objevený v roce 1963 v souhvězdí Panny (Virgo). Kaleidoskop barev reprezentuje rozmanitost světelného vlnění výtrysku. Rentgenové záření, nejenergetičtější "světlo" na snímku, je modré vlevo na obrázku. Rentgenové záření bylo zachyceno Chandrou. Směrem zleva doprava energie světla klesá a vlnová délka roste. Viditelné světlo, zaznamenané Hubblem, je zelené, zatímco infračervené světlo, zachycené Spitzer, je červené. Oblasti, kde se viditelné a infračervené světlo překrývají, jsou žluté. Credit: NASA/JPL-Caltech/Yale Univ.

Astronomové chtějí takto získaná data použít pro vyřešení problému, jak vzniká světlo ve výtryscích (jetech) u kvasarů. Světlo vzniká několika velmi různými způsoby. Např. naše Slunce tvoří většinu světla procesem nazvaným jaderné fúze, při které se atomy vodíku spojují a vzniká světlo. V případě tohoto výtrysku bylo neočekávaně zjištěno, že nejenergičtější světlo je výsledkem průchodu nabitých částic přes magnetické pole po spirále (tzv. synchrotronové záření).

Zdroj:www.spitzer.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »