Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černé díry a záhadné záblesky záření gama

Černé díry a záhadné záblesky záření gama

swift.jpg
V hlubinách pozorovatelné části vesmíru vzniká nová černá díra. Záblesky gama záření - jevy velice vzdálené od Země a nejmohutnější ze všech známých explozí - nejsou ničím jiným, než "křikem" nově zrozených černých děr. Alespoň to předpokládají někteří američtí astronomové.

Studiem vztahu mezi černými dírami a zářením gama se bude zabývat mezinárodní skupina vědců z USA, Itálie a Velké Británie, která bude využívat informace z astronomické družice SWIFT. Její start je naplánován na listopad letošního roku pomocí nosné rakety Delta II.

Cílem mise je udělat závěr nad dosavadním 30letým studiem záhadných záblesků záření gama, které se svou jasností dají přirovnat k souhrnné jasnosti miliardy miliard Sluncí. Družice SWIFT je určena k rychlému určení polohy těchto záblesků a ke sledování úkazu na různých vlnových délkách, než nadobro zanikne. Doba trvání gama záblesků se pohybuje od několika milisekund do několika minut. Pozorovaná četnost výskytu je přibližně jeden záblesk za den a jev se nikdy neopakuje dvakrát na stejném místě. Některé takto pozorované záblesky mohou být právě důsledkem exploze masívní hvězdy, přičemž dojde ke vzniku černé díry.

Na palubě družice SWIFT jsou 3 dalekohledy, zajišťující rychlé objevení a komplexní studium gama záblesku v různých oblastech elektromagnetického spektra, tj. na různých vlnových délkách: BAT (Burst Alert Telescope), XRT (X-ray Telescope) a UVOT (UV/Optical Telescope). Družice bude schopna určit polohu záblesků gama záření s přesností lepší než 4´ (obloukové minuty). Během 20 až 75 sekund po objevení záblesku gama záření se družice automaticky natočí tak, aby její dalekohledy, pracující v rentgenové, viditelné a ultrafialové oblasti spektra, mohly následně úkaz detailně studovat.

SWIFT je první astronomickou družicí, která tento úkol zvládne s vysokou přesností a velice rychle. Do 15 sekund po zaregistrování gama záblesku předá družice informace pozemním observatořím a dalším astronomickým družicím, které zahájí okamžitě podrobnější sledování. Předpokládá se ročně detailní studium minimálně 100 záblesků gama záření, nejmohutnějších explozí známých ve vesmíru. Hlavní úkoly družice SWIFT jsou: určení původu záblesku gama záření, klasifikace záblesků a hledání nových typů těchto jevů, zjišťování vlivu vzniklé rázové vlny na okolní prostředí, využití záblesků ke studiu mladého vesmíru apod.

Životnost družice se předpokládá 2 roky. Její detektor záření gama (BAT) je 3krát citlivější než aparatura BATSE na dřívější družici Compton Gamma-Ray Observatory.

Zdroj: spacenews.ru/ a gsfc.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »