Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Černé díry před splynutím

Černé díry před splynutím

Galaxie NGC 6240 v rentgenovém a viditelném světle
Galaxie NGC 6240 v rentgenovém a viditelném světle
Snímek v úvodu článku představuje galaxii NGC 6240, vytvořený na základě nových dat v oboru rentgenového záření, které získala družice Chandra X-ray Observatory (červená, oranžová a žlutá barva). Rentgenová data byla zkombinována s fotografií ve vizuálním oboru, pořízenou Hubblovým kosmickým dalekohledem HST v roce 2008. Galaxie je od Země vzdálena 400 miliónů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Objev dvojice sbližujících se černých děr v uvedené galaxii byl oznámen v roce 2002 na základě informací z družice Chandra, která tuto galaxii zkoumala. Černé díry jsou od sebe vzdáleny pouhé 3 000 světelných let a jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření uprostřed publikovaného snímku.

Astronomové předpokládají, že černé díry jsou tak blízko sebe z toho důvodu, že se nacházejí zhruba uprostřed etapy vzájemného sbližování, která započala přibližně před 30 milióny roků. Odhadují, že obě černé díry se nakonec přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru, k čemuž by mělo dojít za několik desítek až stovek miliónů roků.

Od roku 2002 provázel galaxii NGC 6240 velmi intenzivní zájem o další pozorování ať už družicí Chandra či dalšími dalekohledy, stejně tak i pátrání po dalších podobných systémech. Pochopení toho, co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává zatím pro astronomy nerozluštěnou hádankou.

Vznik vícenásobných soustav superhmotných černých děr by měl být ve vesmíru běžný, protože již mnoho galaxií prodělalo vzájemné srážky a splynuly s jinou galaxií. Většina z nich obsahovala superhmotnou černou díru. Je zřejmé, že přítomnost dvojice masivních černých děr může vysvětlit některá neobvyklá chování galaxií, jako jsou například pozorované deformace a ohyb mohutných výtrysků (tzv. jetů), vznikajících v galaxiích. U dvojice superhmotných černých děr ve stadiu sbližování se rovněž očekává, že budou velmi silnými zdroji gravitačních vln ve vesmíru.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »