Chandra „omladila“ kulové hvězdokupy
Délka života hvězdy závisí na její hmotnosti. Velmi hmotné hvězdy žijí krátce, ty nejhmotnější pouhých 10 milionů let. Samotné hvězdokupy jsou samozřejmě starší a proto je v nich jen velmi málo hvězd s velkou hmotností - ty již dávno ukončily svůj aktivní život. Méně hmotné hvězdy však žijí déle. Pokud známe délku života jednotlivých typů (tříd) hvězd, můžeme určit věk hvězdokupy. Například naše Slunce dosáhne svého konečného stadia asi ve věku 10-12 miliard let. Když ve hvězdokupě nepozorujeme hvězdy slunečního typu, znamená to, že daná hvězdokupa je mnohem starší než 10 miliard let. Takových hvězdokup je naprostá většina.
Jiným měřítkem je srovnání koncentrace hvězd v jádru hvězdokupy. Ta je závislá na fázi jejího vývoje. V "mládí" se hvězdy shlukují vlivem gravitace směrem do centra hvězdokupy. "Střední věk" provází jakási stabilita, kdy gravitační hroucení hvězdokupy vyrovnávají určité mechanizmy, ne zcela známé a mnohdy vysvětlované značně "exoticky" (například gravitačním působením černých děr) . Poslední fázi života hvězdokupy - "stáří"- provází prudké gravitační hroucení jádra (mechanizmy, udržující rovnováhu již nepůsobí), zatímco hvězdy k okraje hvězdokupy se takzvaně "vypařují" a hvězdokupu opouštějí.
V hustém jádře hvězdokupy se dostávají hvězdy do velmi těsných přiblížení, srážejí se a vznikají nové dvojhvězdy. U některých dvojhvězd pak dochází k jevu, známému také pod pojmem "pes požírá psa", kdy látka jedné hvězdy přetéká k hvězdě druhé a často kolem ní vytváří akreční disk. Ten je pro nás důležitý - vyzařuje v rentgenové oblasti spektra a proto jej rentgenová observatoř Chandra může objevit. Je zřejmé, že k největšímu počtu srážek a ke vzniku velkého počtu dvojhvězd by mělo docházet až v poslední fázi vývoje hvězdokupy, kdy je jádro neuvěřitelně husté.
Dosud se vycházelo z předpokladu, že většina kulových hvězdokup se nachází ve středním věku. Poslední data z Chandry však ukazují, že tomu tak nemusí být. Pozorováním 13 hvězdokup v naší Galaxii byly objeveny odpovídající zdroje rentgenového záření v kulových hvězdokupách v nečekaném počtu. Například ze snímků hvězdokup NGC 6397 a NGC 6121 vyplývá, že obě jsou ve fázi vývoje. NGC 6397 vykazuje "přebytek" rentgenových zdrojů, přitom se tato hvězdokupa nachází ve středním věku. NGC 6121 obsahuje výrazně méně rentgenových zdrojů, což signalizuje, že je dosud velice mladá. Podobné závěry pak platí i u zbývajících 11 hvězdokup.
Zcela se tím mění představy o vývoji hvězdokup. Ukazuje se, že hvězdokupy jsou zřejmě výrazně mladší, než se obecně soudí. Také se zdá, že velmi vysoká koncentrace hvězd v centru kulových hvězdokup může být spojena již s fází vývoje a ne až s konečným stádiem života hvězdokupy. To by odpovídalo i některým netradičním teoriím. Navíc data z Chandry objasňují některé mechanizmy vzájemných srážek hvězd v hustém centru hvězdokup. V každém případě se Chandra postarala o další překvapení.
Zdroje:
- http://www.astronet.ru/db/msg/1227552
- http://www.ngcic.org/dss/dss_ngc.asp
- http://objekty.astro.cz/
- Kleczek J., Velká encyklopedie vesmíru
Odkazy:
O autorovi
Věra Bartáková
Je rodačka z malého města Varnsdorfu, kde absolvovala základní i střední školu. Po maturitě vystudovala strojní inženýrství v Liberci. Ačkoliv ji astronomie zajímala už od dětství, naplno se jí začala věnovat až v době, kdy jí odrostly její vlastní děti. Z vlastních zkušeností vyšla její snaha o popularizaci astronomie i v místech vzdálených od hvězdáren a planetárií, kde jsou astronomické akce vzácností a možnosti dětí zapojit se do nějaké astronomické činnosti velmi omezené. V současnosti se plně věnuje práci s dětmi a mládeží - vede Sekci pro děti a mládež České astronomické společnosti, spolupracuje s DDM Rumburk a Městskou knihovnou ve Varnsdorfu, kde pořádá přednášky pro veřejnost a pořady pro děti. Doufá, že jednou bude v krásném kraji pískovců Českého Švýcarska stát malá hvězdárna.
