Chandra objevila pomalu rotující supermasivní černou díru
Autor: NASA/CXC/University of Cambridge/Sisk-Reynés et al./NSF/NRAO/VLA/PanSTARRS
Supermasivní černá díra uprostřed kvazaru H1821+643, který je vzdálen od Země asi 3,4 miliardy světelných roků, rotuje zhruba poloviční rychlostí světla. Kompozitní snímek kvazaru H1821+643 v úvodu článku obsahuje rentgenové záření zachycené družicí Chandra (modrá barva), které bylo zkombinováno s rádiovým zářením z radioteleskopu Karl G. Jansky Very Large Array (červená barva) a s optickým světlem z dalekohledu PanSTARRS na Havaji (bílá a žlutá barva).
„Odhadli jsme hmotnost aktivně rostoucí černé díry v kvazaru H1821+643 na 3 až 30 miliard hmotností Slunce, což z ní dělá jednu z nejhmotnějších známých černých děr,“ říká Júlia Sisk-Reynés z Institute of Astronomy at the University of Cambridge se svými kolegy. „Naproti tomu supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy – má hmotnost zhruba 4 milióny hmotností Slunce.“
Při svém výzkumu astronomové analyzovali data z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory. Zjistili, že supermasivní černá díra H1821+643 se nachází v jasném bodě v centru rádiové a rentgenové emise.
Protože rotující černá díra unáší okolní prostor a dovoluje hmotě obíhat blíže, než je možné pro nerotující černou díru, rentgenová data mohou ukázat, jak rychle černá díra rotuje.
Spektrum H1821+643 napovídá, že černá díra rotuje pomaleji než jiné, méně hmotné objekty, které rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Toto je vůbec nejpřesnější měření rychlosti pro tak hmotnou černou díru.
„Proč černá díra v kvazaru H1821+643 rotuje pouze poloviční rychlostí v porovnání s její méně hmotnou sestřenicí? Odpověď může dát způsob, jak tyto supermasivní černé díry rostly a jak se vyvíjely,“ říkají astronomové. „Tato relativně pomalá rotace podporuje představu, že většina superhmotných černých děr, jako je H1821+643, rostla většinou slučováním s jinými černými dírami nebo v důsledku plynu přitahovaného v nahodilých směrech v dobách, kdy byly jejich velké disky narušeny.“
Supermasivní černé díry rostoucí tímto způsobem pravděpodobně často prodělaly velké změny rotace včetně zpomalení nebo dokonce změny směru otáčení. Předpokládá se proto, že většina supermasivních černých děr rotuje v širším rozsahu rychlostí než jejich méně hmotné příbuzné.
Oproti tomu u méně hmotných černých děr se vědci domnívají, že ty nahromadily většinu své hmoty z plynného disku, který rotuje kolem nich.
„Protože se předpokládá, že takovéto disky jsou stabilní, bude dopadající hmota vždycky přicházet ze směru, který bude zvyšovat rychlost rotace černé díry, dokud nedosáhne maximální možné rychlosti, což je rychlost světla,“ říkají astronomové.
Článek byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
