Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dávná historie naší rodné Galaxie

Dávná historie naší rodné Galaxie

Struktura naší Galaxie
Struktura naší Galaxie
Bohužel, hvězdy nemají vystaven vlastní rodný list. A tak musí astronomové velmi pracně zjišťovat jejich věk. Znalost stáří hvězd je rozhodující pro zjištění, jakým způsobem naše Galaxie zvětšovala své rozměry v průběhu věků v důsledku pohlcování menších galaxií.

Jason Kalirai (Space Telescope Science Institute a Johns Hopkins University's Center for Astrophysical Sciences, Baltimore, Maryland) objevil nejlepší způsob vystavení "rodného listu" hvězdám. Použitím nového postupu sondoval "vyhořelé" pozůstatky hvězd podobných Slunci, tzv. bílé trpaslíky, ve vnitřních oblastech halo obklopující naši Galaxii. Toto halo je ve skutečnosti sférický oblak hvězd obklopující galaktický disk.

Stáří těchto hvězd, jak bylo zjištěno na základě nového výzkumu, je asi 11,5 miliardy roků; jsou tedy mladší než první generace hvězd naší Galaxie. Vytvořily se asi 2 miliardy roků po vzniku vesmíru, jehož stáří bylo určeno na 13,7 miliardy let. Výzkumy, které provedl Jason Kalirai, posílily novou představu, že halo obklopující naši Galaxii má vrstevnatou strukturu, která se vytvořila postupně v průběhu miliard let.

"Jednou z důležitých otázek v astronomii je, kdy se vytvořily jednotlivé části naší Galaxie," říká Jason Kalirai. "Hvězdy podobné Slunci žijí miliardy let a jasně září, takže jsou mimořádně vhodné k nalezení stop dosavadního vývoje naší Galaxie v průběhu věků. Avšak největší překážkou k tomu je naše neschopnost přesně určit jejich stáří. V této studii jsem si vybral odlišnou cestu: studium hvězd na konci jejich života za účelem určení jejich hmotnosti a následného přiřazení těchto hmotností k věku jejich předchůdců. Stanovený původ těchto odumřelých hvězd a jejich hmotnosti umožňují mnohem snadnější určení věku než hvězdy podobné Slunci."

Jason Kalirai se zaměřil na bílé trpaslíky v halo naší Galaxie, protože o těchto hvězdách se předpokládá, že byly mezi prvními "osadníky" Galaxie. Některé z nich jsou téměř tak staré jako samotný vesmír. Tyto prastaré hvězdy poskytují fosilní záznamy o dětství Mléčné dráhy a informace o vzniku naší Galaxie a jejím postupném růstu. "Halo naší Galaxie představuje hlavní směr výzkumu, ve kterém rozplétáme otázky podobně jako archeologové a určujeme, kdy a jaké procesy vzniku Galaxie můžeme očekávat," vysvětluje Jason Kalirai.

Porovnání spekter bílých trpaslíků a dalších hvězd
Porovnání spekter bílých trpaslíků a dalších hvězd
Bílí trpaslíci "prozradili" svoje vlastnosti zcela otevřeně, protože mají velmi odlišné spektrální charakteristiky. Jason Kalirai analyzoval jejich vlastnosti na základě studia archivovaných spektroskopických záznamů pořízených pomocí dalekohledu Very Large Telescope (VLT) Evropské jižní observatoře ESO na Paranal Observatory v Chile. Spektroskopické rozložení světla na jeho základní barvy přináší informace o vlastnostech hvězd včetně jejich hmotnosti a teploty. Jason Kalirai ve své studii poprvé analyzoval spektra několika nově objevených bílých trpaslíků ve vnitřním halo naší Galaxie za účelem zjištění jejich přesné hmotnosti. "Nejteplejší bílí trpaslíci jsou pozůstalí hvězd podobných Slunci, které právě spotřebovaly své vodíkové palivo," vysvětluje Kalirai. "Hmotnosti těchto bílých trpaslíků jsou úměrné hmotnosti jejich předchůdců a tuto hmotnost můžeme použít ke stanovení věku rodičovských hvězd."

K určení věku galaktického halo Kalirai porovnával hmotnosti hvězd vytvářejících halo s hmotnostmi šesti nedávno vzniklých bílých trpaslíků ve staré kulové hvězdokupě M 4. Naštěstí tato kulová hvězdokupa je častým cílem pro Hubblův kosmický dalekohled a astronomové spolehlivě určili její stáří na 12,5 miliardy roků. Kalirai objevil tyto hvězdy v závěrečném stadiu jejich vývoje společně s téměř 2000 bílých trpaslíků na archivních snímcích ve viditelném světle, které byly pořízeny kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST.

Stejnou techniku použil na porovnání bílých trpaslíků v halo Galaxie. Spektroskopická pozorování těchto "mrtvých" hvězd pocházejí z W. M. Keck Observatory na Havajských ostrovech. Jejich měření ukázala, že bílí trpaslíci v halo jsou těžší než ti z kulové hvězdokupy M 4, z čehož vyplývá, že jejich předchůdci, z kterých se vyvinuli, byli rovněž hmotnější. Proto jsou tyto hvězdy mladší než stálice v M 4. Hmotnější hvězdy rychleji spotřebovávají vodíkové palivo, a tudíž se dožívají nižšího věku než méně hmotné hvězdy.

Ačkoliv Kalrai dospěl ke svým závěrům na základě malého vzorku hvězd, jeho nedávná práce nabízí vysvětlení, že halo naší Galaxie je tvořeno hvězdami dvou odlišných populací.

V souladu s výzkumem začalo budování Mléčné dráhy nejstaršími kulovými hvězdokupami a trpasličími galaxiemi, které vznikaly několik stovek miliónů roků po vzniku vesmíru a které nyní vytvářejí galaktické halo. Tyto populace se shlukovaly v průběhu miliard roků a postupně vytvářely strukturu Mléčné dráhy. Hvězdy ve vnitřním halo vznikly v průběhu této fáze vývoje. Naše Galaxie postupně pohltila starší trpasličí galaxie, které vznikly nejpozději 2 miliardy roků po velkém třesku. Jejich staré hvězdy se zabydlely na okraji halo a vytvořily jeho vnější část.

Kalirai doufá, že využije svůj nový postup na další bílé trpaslíky v halo a jeho pátrání pomůže odhalit dávnou historii naší Galaxie.

"Jedna z nejzajímavějších otázek týkajících se hvězd v oblasti vnitřního halo je, zda se všechny zrodily ve stejném časovém období, a nebo se vytvářely postupně," říká Kalirai. "Vzorek 20 až 30 bílých trpaslíků by umožnil zjistit, zda odvozené stáří z hmotností bílých trpaslíků spadá do rozpětí 11 až 13 miliard roků."

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »