Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dvě supermasivní černé díry v nejbližším kvasaru

Dvě supermasivní černé díry v nejbližším kvasaru

Umělecké ztvárnění dvojité černé díry
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Astronomové používající k pozorování vesmíru Hubblův kosmický dalekohled HST objevili, že objekt pojmenovaný Markarian 231 (zkráceně Mrk 231), což je nejbližší galaxie k Zemi, která ve svém nitru hostí kvasar, je poháněný dvěma centrálními černými děrami kroužícími navzájem kolem sebe.

Objev naznačuje, že kvasary – zářivá jádra aktivních galaxií – mohou běžně hostit dvě centrální supermasivní černé díry, které se na svých drahách přibližují jedna ke druhé v důsledku splynutí dvou galaxií. Dvojitá černá díra vytváří obrovské množství energie, která způsobuje, že jádro hostitelské galaxie svojí intenzivní září zastíní populaci miliard hvězd v galaxii.

Pokud by v centru kvasaru byla přítomna pouze jedna černá díra, celý akreční disk vytvořený z obklopujícího horkého plynu by zářil v ultrafialovém světle. Ultrafialové záření prachového disku však náhle klesá ve směru do centra. To poskytuje pozorovatelský důkaz, že disk má v sobě velký prázdný prostor obklopující centrální černou díru. To nejlepší vysvětlení napozorovaných dat na základě dynamických modelů je, že střed disku je deformovaný vlivem dvou černých děr obíhajících navzájem jedna kolem druhé. Druhá menší černá díra obíhá poblíž vnitřního okraje akrečního disku a vytváří vlastní minidisk s ultrafialovým zářením.

Jsme nesmírně nadšeni tímto objevem, protože ukazuje nejen na existenci těsné dvojice černých děr v objektu Mrk 231, ale také dláždí novou cestu k systematickému objevování binárních černých děr prostřednictvím povahy jejich emise ultrafialového záření,“ říká Youjun Lu z National Astronomical Observatories of China, Chinese Academy of Sciences.

Struktura našeho vesmíru, jako například těchto obřích galaxií a galaktických kup, se mění spojováním malých soustav do větších útvarů; dvojité černé díry jsou přirozeným důsledkem probíhajících splynutí galaxií,“ dodává Xinyu Dai z univerzity v Oklahomě.

Centrální černá díra má odhadovanou hmotnost asi 150 miliónů Sluncí. Hmotnost její menší společnice je zhruba 4 milióny hmotností Slunce. Tato dynamická dvojice uskuteční jeden vzájemný oběh za 1,2 roku.

Černá díra o menší hmotnosti je pozůstatkem menší galaxie, která splynula s Mrk 231. Důkaz nedávného splynutí pochází z asymetrie mateřské galaxie a z dlouhých slapových ohonů mladých modrých hvězd.

Důsledkem splynutí bylo vytvoření útvaru Markarian 231, energetické galaxie s probíhající intenzivní tvorbou hvězd v počtu stonásobně větším, než se děje v naší Galaxii. Padající plyn do blízkosti černé díry spouští turbulence, které jsou iniciátorem ohnivé tvorby hvězd.

Předpokládá se, že binární černé díry se po spirále přibližují k sobě a následně splynou v jeden objekt, k čemuž dojde asi za několik stovek tisíc let.

Kvasar Markarian 231 je od Země vzdálen 581 miliónů světelných roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kvasar, Markarian 231, Supermasivní černá díra


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »