Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dvojité srdce galaxie Messier 83

Dvojité srdce galaxie Messier 83

Spirální galaxie M 83 Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Spirální galaxie M 83
Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST byla pořízena nová fotografie spirální galaxie Messier 83 (M 83), která je také známa pod označením Jižní větrník. Jedna z největších a nejbližších spirálních galaxií s příčkou je velmi pozoruhodná a záhadná. Bylo v ní pozorováno velké množství explozí supernov a v jejím středu se pravděpodobně nacházejí dvě jádra.

Galaxie M 83 není z těch, které splývají s vesmírným pozadím. Od Země je vzdálena přibližně 15 miliónů světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Vodního hada (Hydra). Je jednou z nejnápadnějších galaxií tohoto typu na obloze. Je významným členem kupy galaxií známé jako Centaurus A/M83, jejíž součástí je například galaxie s vysokým obsahem prachu Centaurus A nebo nepravidelná galaxie NGC 5253.

Spirální galaxie rozlišujeme na několik typů v závislosti na jejich vzhledu a struktuře – například jak zatočená jsou její spirální ramena, na charakteristických vlastnostech její centrální výduti apod. Galaxie M 83 má příčku z hvězd rozložených přes její střed, což vede ke klasifikaci jako spirální galaxie s příčkou. Do stejné kategorie spadá i naše Galaxie (Mléčná dráha).

Tyto příčky působí obdobně jako nálevka (trychtýř), soustřeďující plyn směrem ke galaktickému centru. Tento plyn je následně použit na vznik nových hvězd, a také ke „krmení“ černé díry v centru galaxie. To také vysvětluje, proč mnoho spirálních galaxií s příčkou – včetně galaxie M 83 – má velmi aktivní a svítící centrální oblasti.

Nicméně střed galaxie M 83 je záhadný a neobvyklý: přítomná supermasivní černá díra v jejím srdci není osamělá. V této neobyčejné spirální galaxii pozorujeme jev známý jako dvojité jádro – což je charakteristická vlastnost, která byla rovněž objevena u galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, která je naší nejbližší spirální galaxií. To ale neznamená, že galaxie M 83 obsahuje dvě supermasivní černé díry, ale že jedna černá díra může být obklopena skloněným prstencem hvězd, které obíhají kolem černé díry a vytvářejí při pohledu od Země zdání dvojitého jádra.

Spirální galaxie M 83 Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Spirální galaxie M 83
Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Stejně jako dvojité jádro hostila galaxie M 83 několik explozí supernov, z nichž šest bylo pozorováno (SN 1923A, SN 1945B, SN 1950B, SN 1957D, SN 1968L a SN 1983N). Tento počet odpovídá pouze dvěma jiným galaxiím: M 61 (rovněž pozorováno 6 supernov) a NGC 6946 (objeveno 9 supernov). Kromě těchto explozí bylo v galaxii M 83 objeveno téměř 300 pozůstatků po explozích supernov – tj. starších pozůstatků po explodovaných hvězdách. Pozorování budou použita ke studiu životního cyklu hvězd. Dále bylo v galaxii M 83 identifikováno téměř 3000 hvězdokup, z nichž některé jsou velmi mladé – jejich stáří bylo určeno na méně než 5 miliónů roků.

K vytvoření této fotografie (mozaiky) byla využita pozorování pomocí kamery Wide Field Camera 3 (WFC3) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST. Fotografie představuje celkový pohled na galaxii M 83 včetně oblastí tmavého prachu, jasně červených plynných oblaků a světle modrých oblastí nedávno zrozených hvězd rozložených napříč spirálními rameny. Ačkoliv hvězdný ostrov M 83 se zdá být velmi rozlehlý, má pouze poloviční průměr ve srovnání s naší Galaxií.

Tato nová fotografie byla uveřejněna 9. 1. 2014 v rámci 223. schůze Americké astronomické společnosti, která se konala ve Washingtonu.

Zdroj: www.spacetelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »