Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie obklopená oblakem horkého plynu

Galaxie obklopená oblakem horkého plynu

NGC 1232 - kombinovaný snímek (optické a rentgenové záření) Autor: X-ray: NASA/CXC/Huntingdon Inst. for X-ray Astronomy/G.Garmire, Optical: ESO/VLT
NGC 1232 - kombinovaný snímek (optické a rentgenové záření)
Autor: X-ray: NASA/CXC/Huntingdon Inst. for X-ray Astronomy/G.Garmire, Optical: ESO/VLT
Pozorování pomocí rentgenové kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory vedla k odhalení robustního plynného oblaku v galaxii, která je od Země vzdálena zhruba 60 miliónů světelných roků. Tento horký plynný oblak pravděpodobně vznikl v minulosti při srážce trpasličí galaxie a mnohem větší galaxie pojmenované NGC 1232.

Pokud se tento objev potvrdí, bude to znamenat, že byla vůbec poprvé takováto kolize detekována výlučně v oboru rentgenového záření a mohla by mít význam pro pochopení mechanismu, jak galaxie „přibírají na váze“ v důsledku podobných srážek.

Na publikovaném snímku v úvodu článku, který vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření a viditelného světla, je vidět dějiště této kolize. Srážka mezi trpasličí a velkou spirální galaxií vedla ke vzniku rázové vlny – jakési obdoby pozemského sonického třesku – která vygenerovala velmi horký plyn o teplotě kolem 6 miliónů stupňů. Data z družice Chandra (na snímku znázorněná fialovou barvou) ukazují, že oblak horkého plynu má vzhled kometárního ohonu, což je způsobeno pohybem trpasličí galaxie. Data ve viditelném světle pořízená pomocí dalekohledu Very Large Telescope (VLT) na Evropské jižní observatoři ESO odhalila spirální strukturu galaxie (na snímku modrá a bílá barva). Bodové zdroje rentgenového záření byly z tohoto snímku odstraněny za účelem zdůraznění difúzní emise.

Poblíž „hlavy“ rentgenové emise vytvářející podobu komety je oblast obsahující několik velmi jasných hvězd (v optickém oboru) se zvýšenou úrovní rentgenové emise. Proces formování hvězd zde mohl být spuštěn právě vlivem rázové vlny, což vedlo ke vzniku jasných a hmotných hvězd. Hmotnost celého plynného oblaku není známa, protože na základě dvojrozměrného snímku nelze určit, zda je plyn soustředěn do tenkého lívance či je koncentrován do velkého sférického útvaru. Pokud by byl plyn soustředěn do plochého tenkého útvaru, jeho hmotnost by odpovídala zhruba 40 000 Sluncí. V případě prostorového rozložení by jeho hmotnost mohla být mnohem větší, možná až 3 milióny hmotností Slunce. Tento rozsah souhlasí s hodnotami pro trpasličí galaxie v Místní skupině galaxií, jejíž součástí je i Mléčná dráha.

Ke kolizi mohlo dojít přibližně před 50 milióny roků. Horký plyn by mohl pokračovat v emisi rentgenového záření další desítky až stovky miliónů roků v závislosti na geometrii srážky. Hledání velkých oblaků horkého plynu v galaxiích může být cestou k určení četnosti srážek s trpasličími galaxiemi a ke zjištění, jak důležité jsou takovéto události pro jejich růst.

Alternativní vysvětlení emise rentgenového záření předpokládá, že horký plyn mohl vzniknout při explozích supernov na základě velkého počtu hmotných hvězd, které byly soustředěny na jedné straně galaxie. Chybějící důkazy očekávané přítomnosti rádiového a infračerveného záření nebo útvarů pozorovatelných v optickém oboru však svědčí proti této hypotéze.

Článek o tomto novém objevu byl publikován 10. června 2013 v časopise The Astrophysical Journal.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »