Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hrozí nám srážka s galaxií v Andromedě?

Hrozí nám srážka s galaxií v Andromedě?

Jak bude vypadat na pozemské obloze srážka s galaxií M31?
Jak bude vypadat na pozemské obloze srážka s galaxií M31?
Astronomové NASA oznámili, že nyní mohou s jistotou předpovědět příští velkou kosmickou událost, která postihne naši Galaxii, Slunce a celou Sluneční soustavu: gigantickou kolizi naší Galaxie s nejbližší velkou galaxií v souhvězdí Andromedy.

Naše Galaxie je předurčena k velkému přetvoření v průběhu srážky, ke které dojde přibližně za 4 miliardy roků. Je velmi pravděpodobné, že Slunce bude vymrštěno do jiné části Galaxie, ale Země a celá planetární soustava se vyhne možnému zničení.

"Z našeho objevu vyplývá, že dojde k čelní srážce mezi galaxií v souhvězdí Andromedy (označované někdy jako Mlhovina v Andromedě) a naší Galaxií (Mléčnou dráhou)," říká Roeland van der Marel (Space Telescope Science Institute, STScI, Baltimore).

Rozluštění přišlo díky usilovné práci kosmického dalekohledu NASA s názvem Hubble Space Telescope (HST) při měření pohybu galaxie označované též jako M 31. Od Země je vzdálena zhruba 2,5 miliónu světelných roků, avšak neúprosně se blíží směrem k naší Galaxii v důsledku vzájemného gravitačního působení mezi oběma galaxiemi a neviditelné skryté hmoty, která je obě obklopuje.

"Po století trvajících spekulacích o budoucím osudu galaxie M 31 a naší Galaxie máme přinejmenším jasný obrázek o tom, jak celá událost bude probíhat během nadcházejících miliard roků," říká Sangmo Tony Sohn, STScI.

Naše Galaxie a galaxie v souhvězdí Andromedy se k sobě přibližují
Naše Galaxie a galaxie v souhvězdí Andromedy se k sobě přibližují
Počítačové simulace odvozené na základě dat z HST ukazují, že po srážce bude trvat další dvě miliardy roků, než obě galaxie splynou dohromady v důsledku gravitačního působení a vytvoří jednu eliptickou galaxii podobného typu, jaké můžeme běžně pozorovat v místní části vesmíru.

I když se galaxie "zaryjí" jedna do druhé, hvězdy v každé galaxii jsou tak daleko od sebe, že během srážky nedojde ke vzájemným střetům jednotlivých hvězd. Nicméně hvězdy budou vrženy na odlišné dráha kolem středu nově vytvořené galaxie. Počítačové simulace ukazují, že Sluneční soustava bude pravděpodobně odhozena mnohem dál od středu galaxie, než je dnes.

Aby to bylo ještě komplikovanější, malá galaxie M 33 v souhvězdí Trojúhelníku - průvodce galaxie M 31 - může být v důsledku kolize snad časem připojena k nové galaxii vzniklé spojením galaxie v Andromedě a naší Galaxie. Avšak existuje dokonce určitá naděje, že galaxie M 33 se srazí s naší Galaxií jako první, teprve později ji bude následovat M 31.

Vesmír se rozpíná zvyšující se rychlostí a vzájemné kolize mezi galaxiemi v těsném sousedství stále ještě probíhají, protože jsou svázány gravitací skryté hmoty v jejich okolí. Hluboký pohled do vesmíru prostřednictvím HST ukázal, že takovéto srážky galaxií byly v minulosti mnohem četnější, když byl vesmír podstatně menší.

Před stoletím si astronomové neuvědomovali, že M 31 je samostatnou galaxií daleko za hranicí hvězd naší Galaxie. Edwin Hubble změřil, že je od nás velmi daleko, a to na základě objevu určitého typu proměnných hvězd, které slouží jako "kosmické milníky".

Edwin Hubble objevil rozpínání vesmíru, přičemž se galaxie od nás vzdalují, avšak již dlouho je známo, že galaxie M 31 se pohybuje směrem k nám rychlostí 400 000 km/h. Takovou rychlostí bychom na Měsíc doletěli za jednu hodinu. Měření se uskutečnila na základě Dopplerova efektu, při kterém dochází ke změně frekvence a vlnové délky záření v důsledku pohybu zdroje vůči pozorovateli.

Předpokládaný okamžik srážky s galaxií M 31 byl upřesněn na základě pozorování z HST
Předpokládaný okamžik srážky s galaxií M 31 byl upřesněn na základě pozorování z HST
Dříve nebylo známo, jestli se srážce ve vzdálené budoucnosti vyhneme, zda galaxie prolétnou kolem sebe či zda dojde k čelní srážce. Vše závisí na tangenciálním pohybu galaxie M 31. Až doposud astronomové nebyli schopni změřit "boční" pohyb galaxie na obloze, a to navzdory pokusům prováděným více než jedno století. Tým astronomů okolo Hubblova kosmického dalekohledu, jehož vedoucím je Roeland van der Marel, prováděl mimořádně přesná pozorování příčného (tangenciálního) pohybu galaxie M 31, čímž odstranil jakékoliv pochybnosti o tom, že její srážka a následné splynutí s naší galaxií je nevyhnutelné.

"Podle nejhoršího scénáře uskutečněné simulace narazí galaxie M 31 čelně do naší Galaxie a veškeré hvězdy budou rozptýleny na zcela odlišné dráhy," říká členka týmu Gurtina Besla (Columbia University, New York). "Hvězdné populace obou galaxií budou promíchány a Mléčná dráha ztratí svůj tvar plochého disku, v němž po téměř kruhových drahách dnes obíhá většina hvězd. Obě galaktická jádra se spojí, hvězdy se usadí na nových nepravidelných drahách a vytvoří galaxii eliptického tvaru."

Průběžné servisní mise raketoplánu k HST zajistily jeho postupné zdokonalování pomocí mnohem výkonnějších kamer, což umožnilo astronomům dlouhodobou realizaci rozhodujících měření potřebných k posouzení pohybu galaxie M 31. Pozorování pomocí HST a důsledky splynutí jsou popsány ve třech článcích, které budou publikovány v nejbližším čísle časopisu Astrophysical Journal.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Související: Astronomický snímek dne 4. června 2012




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »