Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hrozí nám srážka s galaxií v Andromedě?

Hrozí nám srážka s galaxií v Andromedě?

Jak bude vypadat na pozemské obloze srážka s galaxií M31?
Jak bude vypadat na pozemské obloze srážka s galaxií M31?
Astronomové NASA oznámili, že nyní mohou s jistotou předpovědět příští velkou kosmickou událost, která postihne naši Galaxii, Slunce a celou Sluneční soustavu: gigantickou kolizi naší Galaxie s nejbližší velkou galaxií v souhvězdí Andromedy.

Naše Galaxie je předurčena k velkému přetvoření v průběhu srážky, ke které dojde přibližně za 4 miliardy roků. Je velmi pravděpodobné, že Slunce bude vymrštěno do jiné části Galaxie, ale Země a celá planetární soustava se vyhne možnému zničení.

"Z našeho objevu vyplývá, že dojde k čelní srážce mezi galaxií v souhvězdí Andromedy (označované někdy jako Mlhovina v Andromedě) a naší Galaxií (Mléčnou dráhou)," říká Roeland van der Marel (Space Telescope Science Institute, STScI, Baltimore).

Rozluštění přišlo díky usilovné práci kosmického dalekohledu NASA s názvem Hubble Space Telescope (HST) při měření pohybu galaxie označované též jako M 31. Od Země je vzdálena zhruba 2,5 miliónu světelných roků, avšak neúprosně se blíží směrem k naší Galaxii v důsledku vzájemného gravitačního působení mezi oběma galaxiemi a neviditelné skryté hmoty, která je obě obklopuje.

"Po století trvajících spekulacích o budoucím osudu galaxie M 31 a naší Galaxie máme přinejmenším jasný obrázek o tom, jak celá událost bude probíhat během nadcházejících miliard roků," říká Sangmo Tony Sohn, STScI.

Naše Galaxie a galaxie v souhvězdí Andromedy se k sobě přibližují
Naše Galaxie a galaxie v souhvězdí Andromedy se k sobě přibližují
Počítačové simulace odvozené na základě dat z HST ukazují, že po srážce bude trvat další dvě miliardy roků, než obě galaxie splynou dohromady v důsledku gravitačního působení a vytvoří jednu eliptickou galaxii podobného typu, jaké můžeme běžně pozorovat v místní části vesmíru.

I když se galaxie "zaryjí" jedna do druhé, hvězdy v každé galaxii jsou tak daleko od sebe, že během srážky nedojde ke vzájemným střetům jednotlivých hvězd. Nicméně hvězdy budou vrženy na odlišné dráha kolem středu nově vytvořené galaxie. Počítačové simulace ukazují, že Sluneční soustava bude pravděpodobně odhozena mnohem dál od středu galaxie, než je dnes.

Aby to bylo ještě komplikovanější, malá galaxie M 33 v souhvězdí Trojúhelníku - průvodce galaxie M 31 - může být v důsledku kolize snad časem připojena k nové galaxii vzniklé spojením galaxie v Andromedě a naší Galaxie. Avšak existuje dokonce určitá naděje, že galaxie M 33 se srazí s naší Galaxií jako první, teprve později ji bude následovat M 31.

Vesmír se rozpíná zvyšující se rychlostí a vzájemné kolize mezi galaxiemi v těsném sousedství stále ještě probíhají, protože jsou svázány gravitací skryté hmoty v jejich okolí. Hluboký pohled do vesmíru prostřednictvím HST ukázal, že takovéto srážky galaxií byly v minulosti mnohem četnější, když byl vesmír podstatně menší.

Před stoletím si astronomové neuvědomovali, že M 31 je samostatnou galaxií daleko za hranicí hvězd naší Galaxie. Edwin Hubble změřil, že je od nás velmi daleko, a to na základě objevu určitého typu proměnných hvězd, které slouží jako "kosmické milníky".

Edwin Hubble objevil rozpínání vesmíru, přičemž se galaxie od nás vzdalují, avšak již dlouho je známo, že galaxie M 31 se pohybuje směrem k nám rychlostí 400 000 km/h. Takovou rychlostí bychom na Měsíc doletěli za jednu hodinu. Měření se uskutečnila na základě Dopplerova efektu, při kterém dochází ke změně frekvence a vlnové délky záření v důsledku pohybu zdroje vůči pozorovateli.

Předpokládaný okamžik srážky s galaxií M 31 byl upřesněn na základě pozorování z HST
Předpokládaný okamžik srážky s galaxií M 31 byl upřesněn na základě pozorování z HST
Dříve nebylo známo, jestli se srážce ve vzdálené budoucnosti vyhneme, zda galaxie prolétnou kolem sebe či zda dojde k čelní srážce. Vše závisí na tangenciálním pohybu galaxie M 31. Až doposud astronomové nebyli schopni změřit "boční" pohyb galaxie na obloze, a to navzdory pokusům prováděným více než jedno století. Tým astronomů okolo Hubblova kosmického dalekohledu, jehož vedoucím je Roeland van der Marel, prováděl mimořádně přesná pozorování příčného (tangenciálního) pohybu galaxie M 31, čímž odstranil jakékoliv pochybnosti o tom, že její srážka a následné splynutí s naší galaxií je nevyhnutelné.

"Podle nejhoršího scénáře uskutečněné simulace narazí galaxie M 31 čelně do naší Galaxie a veškeré hvězdy budou rozptýleny na zcela odlišné dráhy," říká členka týmu Gurtina Besla (Columbia University, New York). "Hvězdné populace obou galaxií budou promíchány a Mléčná dráha ztratí svůj tvar plochého disku, v němž po téměř kruhových drahách dnes obíhá většina hvězd. Obě galaktická jádra se spojí, hvězdy se usadí na nových nepravidelných drahách a vytvoří galaxii eliptického tvaru."

Průběžné servisní mise raketoplánu k HST zajistily jeho postupné zdokonalování pomocí mnohem výkonnějších kamer, což umožnilo astronomům dlouhodobou realizaci rozhodujících měření potřebných k posouzení pohybu galaxie M 31. Pozorování pomocí HST a důsledky splynutí jsou popsány ve třech článcích, které budou publikovány v nejbližším čísle časopisu Astrophysical Journal.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Související: Astronomický snímek dne 4. června 2012




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »