Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST a hmotnost velkých hvězd v NGC 6357

HST a hmotnost velkých hvězd v NGC 6357

Pismis_24.jpg
Malá otevřená hvězdokupa Pismis 24 leží v centru velké emisní mlhoviny NGC 6357 v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Od Země je vzdálena přibližně 8000 světelných let. Některé hvězdy této hvězdokupy jsou mimořádně hmotné a produkují intenzivní ultrafialové záření.

Nejjasnější objekt na obrázku má označení Pismis 24-1. Byla to jedna z hvězd, o níž se původně předpokládalo, že její hmotnost dosahuje 200 až 300 hmotností Slunce. Toto by ji nejenže zařadilo mezi zdaleka nejhmotnější známé hvězdy v naší Galaxii, dostala by se však podstatně výše nad v současné době přijímaný horní hmotnostní limit kolem 150 hmotností Slunce pro jednotlivé hvězdy ve vesmíru.

Avšak Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil nové velmi kvalitní fotografie s vysokým rozlišením, z nichž vyplynulo, že se ve skutečnosti jedná o dvě hvězdy obíhající kolem společného těžiště (na snímku vložený obrázek vpravo dole). Hmotnost každé hvězdy je odhadována na 100 hmotností Slunce.

Kromě toho spektroskopická pozorování pozemními dalekohledy přispěla k objevu, že jedna ze dvou hvězd je ve skutečnosti těsnou dvojhvězdou, jejíž složky jsou natolik blízko, že je nedokázal rozlišit ani Hubblův kosmický dalekohled. Díky tomu musí být odhadovaná hmotnost objektu Pismis 24-1 rozdělena mezi tři složky. Ačkoliv všechny tři hvězdy stále patří mezi velmi hmotné objekty, jejich hmotnostní limit se nepodařilo určit díky tomu, že se jedná o několikanásobný hvězdný systém. Není znám jejich vzájemný hmotnostní poměr.

Pozorování prováděla skupina astronomů, jejichž vedoucím byl J. Maíz Apellániz z Instituto de Astrofísica de Andalucía (Španělsko). Detailní fotografie objektu Pismis 24-1 (vpravo) byly pořízeny v dubnu 2006 kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Snímek části mlhoviny NGC 6357 (na obrázku vlevo) byl pořízem v dubnu 2002 pomocí dřívější kamery WFPC 2 (Wide Field and Planetary Camera 2) na palubě HST.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Herschellova Granátová hvězda

Snímek zachycuje Mu Cephei, jednoho z největších a nejsvítivějších rudých veleobrů v naší Galaxii. Svou přezdívku „Granátová hvězda“ získala od Williama Herschela díky své hluboké, sytě červené barvě. Kdyby se Mu Cephei nacházela ve středu naší sluneční soustavy, její povrch by sahal až někam k oběžné dráze Saturnu. Hvězda je vizuálně zasazena do rozsáhlého komplexu emisních mlhovin IC 1396, jehož jemné vodíkové struktury tvoří na pozadí snímku lehce narůžovělý závoj.

Další informace »