Hubble a Webb znovu spojily své síly a pozorovali dvojici galaxií VV 191
Autor: NASA/JWST/HST
Dva nejznámější vesmírné dalekohledy znovu zkombinovaly svá data a vytvořily dechberoucí pohled na dva hvězdné ostrůvky v temnotě VV 191. Hubbleův vesmírný teleskop (HST) dodal data z ultrafialového a viditelného spektra a světlo v blízké infračervené vlnové délce zachytil vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST). Fotografie z JWST pomohly zvýraznit vzdálené galaxie a spirální ramena hvězdného ostrovu v popředí.
Vyfocené galaxie odlišného typu se nacházejí v souhvězdí Pastýře, jedna je eliptická (vlevo) a druhá spirální (vpravo). Na první pohled vypadají, že mezi sebou interagují, to však není pravda, jsou pouze blízko sebe (na astronomické standardy).
Ramena z bližší spirální galaxie překrývají disk té eliptické, což bylo jedním z hlavních důvodů, proč byly teleskopy namířeny zrovna na toto místo. Ze zachycených dat mohou vědci odvodit, jak na světlo z eliptické galaxie působí mezihvězdný prach z ramen, skrze které musí světlo proletět.
Eliptické galaxie jsou výsledkem galaktické srážky, při kterých se dvě a více galaxií spojí a vytvoří jednu velkou. Mají v sobě minimum mezihvězdného prachu, proto se v nich velice málo rodí nové hvězdy. Dělí se na typy podle jejich elipticity, kde E0 je kruh a E7 velmi protažená elipsa. Toto uspořádání dle tvaru galaxie zavedl v roce 1925 Edwin Hubble. Eliptické galaxie patří mezi ty největší ve vesmíru – např. Messier 87, ve které se nachází první vyfocená černá díra, má průměr asi 120 000 světelných let.
Spirální galaxie jsou známé svými rameny, které vycházejí z hustého galaktického centra. Oproti těm eliptickým obsahují hodně mezihvězdného prachu a mladých hvězd. Dosahují velikosti od 30 000 do 200 000 světelných let. Mezi tento typ patří i náš domov – Mléčná dráha.
Mimo fascinujících detailů za zmínku také stojí tzv. gravitační čočka. Vzniká pomocí velice silné gravitace eliptické galaxie, která ohýbá a zesvětluje světlo z jiné galaxie za ní. Protože v tomto případě čočkovaná galaxie – oranžový oblouk vlevo nahoře – září hlavně v infračerveném světelném spektru, bez dat z JWST je skoro neviditelná.
Autor: NASA/JWST/HST
Takovéto čočky nám umožňují pozorovat vzdálené objekty jako např. nejvzdálenější hvězdu Earendel, která byla nalezena Hubbleovým teleskopem v březnu 2022. Její vzdálenost je díky rozpínání vesmíru 28 miliard světelných let (rudý posuv z=6,2) od naší planety. Dále je v pozadí viditelný nespočet vzdálených galaxií krásně doplňujících prázdný prostor ve fotografii a ukazujících nám, jak je Mléčná dráha ve vesmíru maličká.
,
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelescope.org
[2] esa.int
[3] Eliptické galaxie na Wikipedii
[4] Spirální galaxie na Wikipedii
O autorovi
Adam Denko
Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
