Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdokupa s tajemstvím
Jiří Srba Vytisknout článek

Hvězdokupa s tajemstvím

m4 - eso1235
m4 - eso1235
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2012): Nový snímek pořízený na observatoři La Silla v Chile zachycuje úchvatnou hvězdokupu M 4 (Messier 4). Tento kulový útvar tvořený desítkami tisíc starých hvězd patří k nejbližším a zároveň nejvíce zkoumaným kulovým hvězdokupám. Nedávné práce odhalily, že jedna z hvězd patřících k této hvězdokupě má poněkud zvláštní neočekávané vlastnosti. Zdá se, jako by znala tajemství věčného mládí.

Kolem naší Galaxie krouží více jak 150 kulových hvězdokup, jejichž původ leží ve vzdálené minulosti vesmíru (eso1141). Jednou z nejbližších je hvězdokupa označovaná M 4 (nebo NGC 6121), kterou naleznete v souhvězdí Štíra. Tento jasný objekt je možné pozorovat pomocí binokulárů poblíž jasné červené hvězdy Antares. Jen o málo větší amatérský dalekohled v ní odhalí jednotlivé hvězdy.  

Tento nový snímek byl pořízen kamerou WFI a dalekohledem MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m na observatoři ESO/La Silla v Chile. Odhaluje mnohem větší množství hvězd a zachycuje hvězdokupu na bohatém pozadí Mléčné dráhy.

Astronomové prostudovali mnoho jednotlivých hvězd této hvězdokupy pomocí přístrojů na dalekohledu ESO/VLT. Rozkladem světla hvězd na základní složky je možné zkoumat jejich chemické složení, a také stáří.

Nové výsledky získané pro stálice z hvězdokupy M4 jsou však překvapivé. Hvězdy v kulových hvězdokupách jsou staré, a proto se neočekává, že by byly bohaté na těžší chemické prvky [1]. To bylo také pozorováno. Ale u jedné z hvězd sledovaných v rámci nedávné studie byl objevem mnohem vyšší obsah vzácného prvku lithia, než se očekávalo. Jeho původ je záhadou. Obvykle je totiž lithium zničeno během miliard let života hvězdy. Zdá se ale, že tato jediná hvězda mezi tisíci zná tajemství věčného mládí. Buď si nějakým způsobem udržela původní obsah lithia, a nebo našla způsob, jak se obohatit novým, čerstvě vyrobeným lithiem.

Snímek získaný pomocí kamery WFI poskytuje širokoúhlý pohled na kupu a její okolí. Doplňující a ještě detailnější pohled na centrální oblast této hvězdokupy získal dalekohled HST (NASA/ESA) z oběžné dráhy. Také tento snímek byl zveřejněn tento týden v rámci pravidelného seriálu snímků ‚Hubble Picture of the Week‘.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Většina chemických prvků těžších než hélium byla vytvořena ve hvězdách v závěrečné fázi jejich života a postupně se smíchala s mezihvězdnou hmotou. Obohacený materiál se následně uplatnil při tvorbě následujících generací hvězd. Výsledkem je, že velmi staré hvězdy, jako ty v kulových hvězdokupách, které vznikly před podstatným obohacením materiálu těžšími prvky, mají velmi nízký obsah těchto prvků ve srovnání s hvězdami, například podobnými Slunci, které se zformovaly později.  

 

Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 39 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Press Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1235. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Kulová hvězdokupa, HST, La Silla, Tisková zpráva ESO


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »