Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Hvězdy vs. prach v mlhovině Carina

Mlhovina Carina v infračerveném světle
Autor: ESO/J. Emerson/M. Irwin/J. Lewis

Mlhovina Carina, jedna z největších a nejjasnějších mlhovin na nočním nebi, byla nově pozorována dalekohledem ESO VISTA na observatoři Paranal v Chile. Díky pozorování v infračerveném světle prokoukla VISTA skrz horký plyn a temný prach kolem mlhoviny a ukázala spousty hvězd, jak nově zrozených, tak na pokraji zániku.

VISTA prohlíží jednu z největších mlhovin v Mléčné dráze v infračerveném světle

Ve vzdálenosti asi 7500 světelných let v souhvězdí Carina (Lodní kýl) leží mlhovina, ve které bok po boku vznikají a zanikají hvězdy. Vlivem těchto dramatických jevů je mlhovina Carina dynamický a vyvíjející se oblak plynu a prachu.

Hmotné hvězdy uvnitř této kosmické bubliny vytvářejí intenzivní záření, které nutí plyn zářit. Oproti tomu se v jiných oblastech nacházejí tmavé pilíře prachu, které ukrývají nově zrozené hvězdy. V mlhovině zuří boj mezi hvězdami a prachem a nově vytvořené hvězdy vyhrávají: díky vysokoenergetickému záření a hvězdným větrům, které vypařují a rozptylují prachová hnízdečka, ve kterých vznikly.

S rozměrem přes 300 světelných let napříč je mlhovina Carina jednou z největších oblastí tvorby hvězd v Mléčné dráze a na tmavé obloze je lehce rozpoznatelná i pouhým okem. Naneštěstí pro nás žijící na severu leží 60 stupňů pod nebeským rovníkem a tudíž je viditelná jen z jižní polokoule.

První místo v soutěži o nejzvláštnější hvězdný systém v této zajímavé mlhovině patří hvězdě Eta Carinae. Tento hvězdný gigant je vlastně zvláštním typem dvojhvězdy, vydává nejvíc energie v celém okolí a samotná hvězda se blíží ke konci své existence. Ve třicátých letech devatenáctého století byla Eta Carinae jednou z nejjasnějších hvězd na obloze. Její jas od té doby dramaticky poklesl, ale i tak zůstavá jednou z nejhmotnějších a nejjasnějších hvězdných systémů v Mléčné dráze.

Eta Carinae je na obrázku součástí jasné skvrny právě nad "véčkem" tvořeným prachovými oblaky. Vpravo od Eta Carinae je relativně malá mlhovina Klíčová dírka - malý, hustý oblak chladného molekulárního plynu a prachu uvnitř mlhoviny Carina - ve které se nachází několik hmotných hvězd a jejíž vzhled se také v posledních stoletích dramaticky změnil.

Mlhovina Carina byla objevena z Mysu Dobré naděje Nicolasem Louisem de Lacaille okolo roku 1750. Od té doby byla mnohokrát sledována a fotografována. Ale VISTA - the Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy - přidává neporovnatelně detailní pohled na širší oblast; infračervené detektory tohoto dalekohledu jsou dokonalé pro odhalování skupin mladých hvězd skrytých uvnitř prachu v mlhovině. V roce 2014 VISTA v mlhovině změřila téměř pět milionů individuálních zdrojů infračerveného záření a odhalila tak velikost této oblasti tvorby hvězd. VISTA je největším infračerveným dalekohledem na Zemi, který je určen k přehlídkám oblohy. Jeho velké zrcadlo, široké zorné pole a neuvěřitelně citlivé detektory umožňují astronomům [1] odhalovat nové pohledy na jižní oblohu.

Poznámky

[1] Vedoucím pozorovacího týmu, který pořídil tento úžasný obrázek, je Jim Emerson (School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London, UK). Jeho spolupracovníci jsou Simon Hodgkin a Mike Irwin (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK). Zpracování dat provedli Mike Irwin a Jim Lewis  (Cambridge Astronomical Survey Unit, Cambridge University, UK).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnějších pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 15 členských států: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt a překlad; ASU AV ČR

Jim Emerson; School of Physics & Astronomy, Queen Mary University of London; London, UK; Email: j.p.emerson@qmul.ac.uk

Calum Turner; Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1828



O autorovi

Štítky: VISTA, Eta Carina Nebula, Tisková zpráva ESO


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »