Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kandidát na nejhmotnější dvojhvězdu

Kandidát na nejhmotnější dvojhvězdu

Poloha nejhmotnější dvojhvězdy v mlhovině 30 Doradus Autor: NASA/ESA
Poloha nejhmotnější dvojhvězdy v mlhovině 30 Doradus
Autor: NASA/ESA
Dva hvězdní „otesánci“ obíhají kolem sebe. Na publikovaném snímku z Hubblova kosmického dalekohledu HST je zachycena oblast tvorby hvězd 30 Doradus ve Velkém Magellanově oblaku. Dvojice velmi hmotných hvězd pojmenovaná R144 je na snímku vyznačena šipkou. V okamžiku svého zrodu měla tato dvojhvězda „porodní váhu“ přibližně 300 až 400 hmotností Slunce. V současné době leží její hmotnost v rozmezí 200 až 300 hmotností Slunce, což z tohoto systému dělá nejhmotnější známou dvojhvězdu. Poněkud vlevo od středu obrázku můžete spatřit velmi hmotnou hvězdokupu R136 (je označena kroužkem).

Velmi hmotná dvojhvězda R144 mohla vzniknout ve vnější části mlhoviny 30 Doradus ve Velkém Magellanově oblaku, kde probíhá intenzivní tvorba hvězd. Větší počet mimořádně jasných hvězd může být nalezen v centru této oblasti na základě charakteristického vzhledu spektrálních čar. Hmotnosti těchto tzv. Wolf-Rayetových hvězd jsou v průměru 250krát větší než hmotnost Slunce. Dvojhvězda R144 je vizuálně nejjasnějším zdrojem světla v oblasti hvězdotvorby 30 Doradus a silně září rovněž v oboru rentgenového záření. To přispělo ke zjištění, že se jedná o dvojhvězdu. Tento předpoklad byl potvrzen díky objevu periodických změn ve spektru. Obě složky dvojhvězdy obíhají navzájem kolem sebe s periodou několika měsíců.

Spektrograf X-shooter na dalekohledu VLT Autor: ESO
Spektrograf X-shooter na dalekohledu VLT
Autor: ESO
Spektra objektu R144 byla pořízena pomocí spektrografu X-shooter na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO. X-shooter je jedním z nejcitlivějších spektrografů na světě a může registrovat světlo od blízkého ultrafialového až po blízké infračervené záření najednou (tj. v rozsahu 300 až 2480 nm). „Identifikace tohoto kandidáta na dvojhvězdu by byla bez spektrografu X-shooter velkým problémem. S tímto spektrografem se pozorování provádí mnohem snadněji a mnohem efektivněji, protože je potřeba mnohem méně pozorovacího času k pokrytí velkého spektrálního rozsahu,“ vysvětluje H. Sana (Universiteit van Amsterdam).

Spektrum vzniká jako specifický „otisk prstů“ každé hvězdy. Ze zaznamenaných změn tvaru a poloh spektrálních čar bylo jasně potvrzeno, že se jedná o dvojhvězdu. Ze studia spektrálních čar rovněž vyplynulo, že tento dvojnásobný hvězdný systém tvoří dvě vodíkové Wolf-Rayetovy hvězdy o podobných hmotnostech, jejichž současná souhrnná hmotnost je odhadována na 200 až 300 hmotností Slunce. Před jejím objevem byl za nejhmotnější dvojhvězdu považován objekt NGC 3603-A1, jehož celková hmotnost odpovídá hodnotě 212 Sluncí.

„Je záhadou, jak takto mimořádně hmotné hvězdy vznikly,“ ptá se spoluautor článku Frank Tramper z univerzity v Amsterodamu. „V souladu s většinou široce přijímaných teorií mohou hvězdy o hmotnostech několika stovek hmotností Slunce vzniknout pouze ve velmi hmotných hvězdokupách. Skutečnost, že dvojhvězda R144 leží daleko od středu hvězdokupy v mlhovině 30 Doradus, možná naznačuje, že se tato soustava mohla zformovat izolovaně.“

„Navrhujeme alternativní scénář vzniku dvojhvězdy R144,“ říká další spoluautor článku Alex de Koter, rovněž z univerzity v Amsterodamu. „A totiž takový, že dvojhvězda R144 vznikla uvnitř hvězdokupy, avšak odtud byla vyvržena v důsledku dynamických interakcí s ostatními hmotnými hvězdami.“ Nyní astronomové diskutují o tom, zda je možné, aby tak hmotný objekt byl vyvržen do vzdálenosti 195 světelných roků od hvězdokupy, kde se nyní nachází.

Astronomové již provádí další pozorování za účelem zjištění, jestli dvojhvězda R144 je opravdu „hvězdou na útěku“, aby mohli definitivně potvrdit její hmotnost a další fyzikální vlastnosti. A aby tedy určili, zda R144 je opravdu nejhmotnější doposud objevenou dvojhvězdou.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: R144, Dvojhvězda, 30 Doradus


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »