Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Klobouk dolů před JWST sundala i galaxie Sombrero

Klobouk dolů před JWST sundala i galaxie Sombrero

Galaxie Sombrero v souhvězdí panny, v Messiérove katalogu č. 104, je známa i amatérským pozorovatelům pro dobře patrný tmavý pás prachu a výraznou čočkovitou střední část. Takto ji zobrazil i Hubbleův vesmírný dalekohled. Nově zveřejněný snímek přístroje MIRI kosmického dalekohledu JWST však pomohl odhalit úplně nové dosud nespatřené struktury uvnitř galaxie.
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI

Nic jiného než uvádí nadpis vlastně této galaxii nezbylo. Infračervené detektory vesmírného dalekohledu JWST jsou totiž schopné pohlédnout na svět galaxií tak, jak jsme dosud neznali. Umí prohlédnout oblaka prachu a navíc v dosud největším detailu. A galaxie Messier 104 Sombrero v souhvězdí Panny, která obvykle připomíná onen mexický klobouk, jej nyní pomyslně smekla a odhalila nové struktury uvnitř. 

Přístroj MIRI Webbova teleskopu pracuje v oblasti sředních infračervených vlnových délek 5 až 28 mikrometrů. Jádro galaxie Messier 104 (M104) v tomto oboru nezáří a místo toho je vidět odhalený hladký vnitřní disk. Přístroj poskytl také detailní pohled na prachové struktury v rovině disku galaxie. V minulosti už galaxii pozoroval také Spitzerův infračervený dalekohled. Jeho zrcadlo však mělo průměr v uvozovkách jen 85 cm a tak se vnější prstenec hmoty jevil jen jako hladká struktura. Obří 6,5m zrcadlo Webbova teleskopu přineslo pohled na složité shluky dříve skryté našim pohledům.

Vědci tvrdí, že hrudkovitá povaha prachu, kde MIRI detekuje molekuly obsahující uhlík zvané polycyklické aromatické uhlovodíky, může naznačovat přítomnost mladých oblastí tvořících hvězdy. Avšak galaxie Sombrero se nejeví být oblastí intenzivní tvorby hvězd. Vedle toho například jiná známá galaxie M82 je místem z až desetinásobnou intenzitou tvorby hvězd. Sombrero je v tomto blízké spíše naší Mléčné dráze, která také nepatří mezi nejaktivnější hvězdné porodnice. Vědci uvádí, že v Mléčné dráze se rodí hvězdy o hmotnosti asi dvou Sluncí za rok a v prstenci galaxie Sombrero se vytvoří hvězdy o hmotnosti méně než jedna hmotnost Slunce za rok. 

Zajímavostí je, že Sombrero má mohutnější černou díru ve svém středu, ale přesto je celkem klidná. Její odhadovaná hmotnost je 9 miliard Sluncí. Je klasifikována jako aktivní galaktické jádro s nízkou svítivostí, které pomalu pojídá dopadající materiál z galaxie a přitom vysílá jasný, relativně malý výtrysk.

V galaxii Sombrero také najdeme asi 2000 kulových hvězdokup. Shluků stovek tisíc starých hvězd, které drží pohromadě gravitace. Tento typ systému slouží astronomům jako pseudolaboratoř ke studiu hvězd – tisíce hvězd v rámci jednoho systému se stejným stářím, ale proměnlivé hmotnosti a další vlastnosti jsou zajímavou příležitostí pro srovnávací studie.

Na snímku MIRI jsou na pozadí vesmíru galaxie různých tvarů a barev. Různé barvy těchto galaxií na pozadí mohou astronomům říci o jejich vlastnostech, včetně toho, jak daleko jsou. Galaxie Sombrero je asi 30 milionů světelných let od Země v souhvězdí Panny.

Ohromující snímky, jako je tento, řada objevů týkajících se exoplanet, vývoje galaxií v čase, tvorby hvězd a naší vlastní Sluneční soustavy jsou stále jen začátkem. O pozorovací čas Webbova teleskopu žádá mnoho týmů vědců z celého světa. A zatímco zpočátku jde o exkluzivní data pro tyto týmy, později jsou v archivu k dispozici každému. Máme se tedy na co těšit.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Science.NASA.gov



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Jwst, Sombrero galaxy


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »