Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2025
René Hudec Vytisknout článek

Mezinárodní konference o vysokoenergetické astrofyzice IBWS 2025

IBWS 2025
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Dnes začíná v Žatci 19. ročník mezinárodní konference IBWS (INTEGRAL/BART Workshop). Proběhne ve dnech 26. až 30. května 2025. Tématem konference je astrofyzika vysokých energií, gama záblesky, satelitní projekty a podpůrné pozemní experimenty včetně robotických teleskopů.

Tisková zpráva z 26. května 2025

Cílem konference IBWS je jak propojit odborníky z oboru, tak předat zkušenosti mladým vědcům a studentům, a tím přispět k dalšímu výzkumu. Zároveň se zvyšuje i účast průmyslových subjektů, což vytváří prostor pro jejich možné budoucí zapojení
do kosmických misí.

Do Žatce se sjelo 42 účastníků (vědců a studentů) z České republiky a z dalších evropských zemí – https://ibws.cz/index.php/conference/participants/.

Program je rozdělen do tří tematických bloků – Astrofyzika vysokých energií, Gama záblesky a robotické teleskopy a Malé satelity a instrumentální sekce. Na programu konference je 37 referátů z oblasti družicové vysokoenergetické astrofyziky, výzkumu vysokoenergetických kosmických zdrojů, využití robotických dalekohledů a    přípravy kosmických misí a experimentů – program na https://ibws.cz/wp-content/uploads/conference_uploads/2025/Programme.pdf. Abstrakty přednášek jsou na https://ibws.cz/index.php/conference/list-of-abstracts/. Z nich vybíráme ve stručném znění následující.

Klaus Schilling
Budoucnost ve vesmíru: Chytřejší, menší a kooperativnější satelity

V současné době lze pozorovat změnu v konstrukci družic: tradiční multifunkční, velké družice jsou doplněny robustními systémy síťově propojených a spolupracujících velmi malých satelitů. Zejména v oblasti pozorování Země se objevují inovativní technologie založené na samoorganizujících se senzorových sítích na oběžné dráze. Podobné trendy pro distribuované systémy se objevily v informačních systémech od roku 1970, kdy byly velké sálové počítače doplněny dnešními chytrými telefony propojenými přes internet a tvořící základ pro distribuci cloudových dat. Moderní miniaturizační technologie navíc podporují výrobu cenově efektivních malých satelitů se zvyšujícím se výkonem z hlediska jejich řídicích schopností. Nedostatky miniaturizace mají být kompenzovány pokročilým softwarem pro řízení a provoz. Tyto principy pro budoucí multisatelitní systémy budou ilustrovány příklady současných formací nanosatelitů jako spolupracujících senzorových sítí ve vesmíru využívajících multiperspektivní pohledy, zejména pro aplikační oblasti v pozorování Země.

Filip Münz
Ambiciozní projekt CZ ESA – ultrafialový dalekohled QUVIK


V rámci programu Czech Ambitious Missions přechází projekt dalekohledu QUVIK z fáze definování požadavků do fáze smluvně závazných projektů. Popíšeme jeho současné predikce výkonu, zvážené kompromisy a nastíníme synergie. Masarykova univerzita vede vědecký tým, který bude definovat nejzajímavější cíle v UV pásmu, ale musíme také implementovat kritéria pro sledování příležitostných cílů. Příspěvek MU k úspěchu mise bude také spočívat v přípravě procesu zpracování obrazu a komplexního archivu přístupného široké veřejnosti. QUVIK si klade za cíl být připraven k letu do konce dekády, aby se dostal na oběžnou dráhu před další velkou UV misí UVEX.

Thomas Siegert
MeV astrofyzika — dědictví INTEGRAL a budoucnost COSI

Měkký rozsah gama záření o energii 0,02 MeV fotonů je obtížný na analýzu a interpretaci kvůli silnému instrumentálnímu pozadí a velkým systematickým nejistotám. Měření v této „MeV mezeře“ mají obrovský potenciál k řešení mnoha velkých otázek v astrofyzice a kosmologii. Již více než dvě desetiletí spektrometr na palubě družice INTEGRAL detekuje fotony od 0,02 do 8 MeV pomocí svých vysoce čistých germaniových detektorů pro studium akrečních kompaktních objektů, pulsarů, hmotných hvězdných skupin a supernov
a jejich zbytků a dalších. Zejména čáry gama záření z excitovaných jader a anihilace pozitronu slouží jako neocenitelný posel pro hvězdnou evoluci, galaktickou dynamiku
a zpětnou vazbu, zrychlení a šíření kosmického záření, stejně jako fenomén temné hmoty.
V této přednášce shrnu, jak fungují MeV pozorování, čeho INTEGRAL dosáhl během své 22leté mise a co bude možné s MeV dalekohledem nové generace COSI, Comptonovým spektrometrem a zobrazovačem, jehož vypuštění NASA plánuje na rok 2027.

Patrik Ehrmann
Výzkum záhadných pozemských gama záblesků v atmosféře

Záblesky gama záření na Zemi (TGF) jsou záblesky vysokoenergetického gama záření
v submilisekundovém rozsahu, které se shodují s výboji blesku. Gama záření měřené z TGF pochází z procesů jako je brzdné záření, jaderná excitace a tvorba a anihilace párů, a dosahuje energií až několika MeV. Abychom lépe pochopili mechanismus blesků obecně a TGF zejména, snažíme se simulovat a měřit očekávané gama záření. Za tímto účelem modelujeme prostředí výzkumné stanice Umweltforschungsstation Schneefernerhaus na hoře Zugspitze (Německo) pomocí simulací Monte Carlo. Pomocí programu MEGAlib (GEANT4) simulujeme odezvu detektoru a okolní prostředí, včetně atmosférických vlivů. Tyto simulace pomohou specifikovat podmínky, za kterých lze TGF efektivně detekovat, a přispějí k širšímu pochopení fyziky vysokoenergetické atmosféry.

INTEGRAL/BART Workshop pořádá Astronomický ústav Akademie věd ČR. Na organizaci akce se také podílí české zastoupení společnosti Rigaku Innovative Technologies Europe s. r. o.

Vývoj rentgenové kosmické optiky má v České republice dlouhou tradici a čeští vědci
v tomto oboru dosáhli mezinárodně uznávaných výsledků. První český astronomický rentgenový objektiv byl vyroben v Astronomickém ústavu ČSAV v roce 1970 – šlo o optiku o průměru 50 mm k zobrazení Slunce v rentgenovém záření z paluby výškové rakety Vertikal. V současné době se Astronomický ústav AV ČR podílí na přípravě budoucích rentgenových misí.

Rentgenové záření neprochází zemskou atmosférou, lze ho sledovat jen z kosmických družic. Rozšíření pozorovacího okna do vesmíru o rentgenový obor   spektra   přineslo
v minulosti zcela klíčové poznatky o dějích ve vesmíru.  A to zejména těch, kde je hmota
v extrémních podmínkách. Intenzivní rentgenové záření produkují zejména systémy, v nichž proudí hmota na neutronovou hvězdu, černou díru nebo na bílého trpaslíka.  Ve vzdáleném vesmíru (tedy v jiných galaxiích) pak jde často o objekty, v nichž právě probíhá tzv. gama záblesk (tedy probíhá zvláštní druh supernovy, případně kolize dvou kompaktních objektů). Dalším druhem zdrojů rentgenového záření jsou aktivní galaktická jádra.

Kontakty a další informace:

Oficiální stránky konference: https://ibws.cz/

Prof. RNDr. René Hudec, CSc.
Astronomický ústav AV ČR 
tel.: 731 502 542, E-mail: rene.hudec@asu.cas.cz , rene.hudec@gmail.com

Pavel Suchan
Tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR, tel: 737 322 815, E-mail: suchan@astro.cz




O autorovi

Štítky: IBWS


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »