Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mimořádně kompaktní galaxie z období raného vesmíru

Mimořádně kompaktní galaxie z období raného vesmíru

Fotografie ultra-kompaktních masivních galaxií
Autor: Buitrago et al, 2018

Nová studie představila charakteristiky velmi hmotných a ultra-kompaktních galaxií. Obsahují několikrát větší počet hvězd než Mléčná dráha, které odpovídají 80 miliardám hmotností Slunce. Proto jsou velmi jasné. Avšak jejich hvězdy jsou velmi nahuštěny v objemu menším, než zaujímá naše Galaxie. Astronomové objevili nový soubor 29 galaxií s těmito vlastnostmi ve vzdálenostech mezi 2 až 5 miliardami světelných roků od Země.

Sedm z těchto menších galaxií o vysoké hmotnosti ve skutečnosti patří mezi primordiální (prvotní) galaxie, které zůstaly nedotčené působením okolních hvězdných ostrovů (vyhnul se jim tzv. galaktický kanibalismus), přestože vznikly před více než 10 miliardami roků. Tyto tzv. reliktní galaxie prozradily, jak hvězdné ostrovy vypadaly v mladém věku vesmíru, ačkoliv se nyní nacházejí v našem galaktickém sousedství. Studie byla publikována v časopise Astronomy & Astrophysics a realizoval ji mezinárodní tým astronomů, jehož vedoucím byl Fernando Buitrago z Instituto de Astrofísica e Ciências do Espaço (IA2) a Faculdade de Ciências da Universidade de Lisboa (FCUL).

Objev byl učiněn na základě průzkumu nazvaného Galaxy and Mass Assembly (GAMA), který se zaměřil na blízký okolní vesmír. Data z průzkumu GAMA byla doplněna o pozorování uskutečněná na Evropské jižní observatoři ESA pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) v Chile.

Když studujeme velmi malé objekty, které se nacházejí ve velmi vzdálené části vesmíru, je velmi obtížné o nich cokoliv říci,“ říká Fernando Buitrago. „Protože tento vzorek galaxií se však nachází v blízkém vesmíru a relativně blízko nás, mysleli jsme si, že jsou opravdu malé a že máme velkou šanci na jejich výzkum.“

Astronomové objevili pouze 29 takovýchto galaxií při doposud nejkomplexnějším průzkumu okolního vesmíru. „Jsou tak vzácné, že potřebujeme objem vesmíru přibližně o rozměrech 500 miliónů světelných roků, abychom spatřili jednu takovou galaxii,“ říká Ignacio Ferreras, druhý autor této nové studie.

Ignacio Ferreras určil stáří hvězd v galaxiích a oddělil červenější a starší reliktní galaxie od těch modřejších a mladších. „Jak mohou být tyto reliktní galaxie tak zachovalé a neovlivněné uplynulým kosmickým věkem, je ještě tak trochu záhadou,“ dodává Fernando Buitrago.

Tyto reliktní a ultra-kompaktní galaxie však mohly být uchráněny před splynutím s jinými a rozvíjející se hvězdnými ostrovy v příliš obsazených kupách galaxií. Může to znít paradoxně, protože galaxie v takovém přeplněném prostředí by měly mnohem snadněji interagovat a pozbývat své původní charakteristiky. Avšak Fernando Buitrago vysvětluje: „V prostoru, kde je tak mnoho galaxií, působí také silná gravitační přitažlivost a galaxie se pohybují velmi vysokými rychlostmi. Proto galaxie prolétají jedna vedle druhé velmi rychle a nemají tudíž dostatek času, aby se mohly navzájem silně ovlivňovat.“

Překvapení přišlo v okamžiku, když jsme si uvědomili, že ne všechny galaxie v našem souboru žijí v takovýchto soustavách,“ dodává Fernando Buitrago. „Objevili jsme je v různém prostředí, a pro ty, které se nacházejí v husté oblasti, je velmi obtížné hledat vysvětlení.“

Astronomové se pokusili v této studii určit některé vlastnosti těchto galaxií, jako je například jejich velikost a věk, avšak za tímto účelem požadují pozorovací čas na velkých pozemních teleskopech. Za účelem porozumění jejich dávné historii by chtěli studovat mnohem detailněji oblasti vesmíru, ve kterých byly objeveny, zaměřit se rovněž na další galaxie v jejich blízkosti a na jejich relativní polohy ve vesmíru.

Velmi hmotné galaxie se vyvíjejí zrychlujícím se tempem ve srovnání s jinými galaxiemi ve vesmíru. Na základě porozumění vlastnostem většiny velkých galaxií můžeme porozumět možným koncům všech ostatních galaxií včetně Mléčné dráhy,“ říká Fernando Buitrago.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] cosmosmagazine.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Primordiální galaxie, Ultra-kompaktní galaxie


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »