Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejhmotnější hladová černá díra ve vesmíru: má 34 miliard hmotností Slunce

Nejhmotnější hladová černá díra ve vesmíru: má 34 miliard hmotností Slunce

Ilustrační kresba kvasaru obklopeného hustým oblakem ve tvaru torusu a shluky oblaků
Autor: Nima Abkenar

Nyní víme přesně, jak hmotná nejrychleji rostoucí černá díra ve vesmíru ve skutečnosti je, a stejně tak jak mnoho hmoty doslova „žere“, a to díky novým výzkumům pod vedením Australian National University (ANU). Její hmotnost byla určena na 34 miliard hmotností Slunce a hltá hmotu v ekvivalentu téměř jednoho Slunce každý den, jak uvádí Christopher Onken se svými spolupracovníky.

„Hmotnost této supermasivní černé díry je 8 000× větší než hmotnost černé díry v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy,“ říká Christopher Onken. „Jestliže by černá díra v centru naší Galaxie chtěla tak mocně ztloustnout, musela by pohltit dvě třetiny všech hvězd v Mléčné dráze.“

Tato obří černá díra známá jako J2157 byla objevena stejným výzkumným týmem v roce 2018. „Spatřili jsme ji v době, kdy vesmír byl starý pouze 1,2 miliardy roků, což je méně než 10 % jeho současného věku,“ říká Christopher Onken. „Jedná se o největší černou díru, která byla pozorována v takovéto rané periodě vývoje vesmíru.“

Přesně tak, jak černé díry vyrostly velké tak brzy v krátké fázi života vesmíru, je stále záhadou, avšak tým astronomů nyní pátrá po dalších černých dírách v naději, že snad poskytnou nějaká nadějná vodítka.

„Víme, že dorostly na velmi hmotné černé díry, a přitom jsme si uvědomili jejich nevázanou rychlost růstu,“ říká člen týmu Fuyan Bian, astronom pracující na Evropské jižní observatoři ESO. „Jak velké množství hmoty může černá díra polykat, závisí na tom, jak velkou hmotnost již má.“

Vědecký tým včetně astronomů z University of Arizona použil dalekohled Very Large Telescope (VLT) provozovaný ESO a umístěný v Chile k upřesňujícím měřením hmotnosti černé díry.

„S takovou enormní černou dírou jsme rovněž rozechvělí přijmout fakt, co se můžeme dozvědět o galaxii, ve které supermasivní černá díra vyrostla. Je tato galaxie jedním z netvorů raného vesmíru, nebo černá díra spolykala mimořádné množství okolního materiálu?“

Článek byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Nejhmotnější černá díra, Supermasivní černá díra


44. vesmírný týden 2026

44. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1251

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ Měsíce

Průchod měsíčních paprsků inverzní vrstvou atmosféry a její vliv na deformaci okraje kotouče. Lom světla v atmosféře zase odděluje zelenou složku pozorovatelnou v horní části kotouče a červenou složku viditelnou ve spodní části při přechodu do rudého záblesku.

Další informace »