Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejpůvabnější hvězdná porodnice

Nejpůvabnější hvězdná porodnice

Lagoon Nebula na snímku z dalekohledu Gemini South
Lagoon Nebula na snímku z dalekohledu Gemini South
Stále velmi oblíbená mezi pozorovateli oblohy na obou polokoulích je mlhovina M 8 známá jako Lagoon Nebula (mlhovina Laguna), která patří mezi nejpůvabnější příklady oblastí vzniku hvězd (hvězdné porodnice) v sousedství Slunce. V malých dalekohledech a triedrech je viditelné její rozmazané světlo prozrazující chaotické prostředí, kde se rodí nové hvězdy.

Na snímku je část mlhoviny Laguna (M 8). Fotografie byla pořízena dalekohledem o průměru 8 m na Gemini South Observatory v Chile.

Argentinští astronomové Julia Arias (Universidad de La Serena) a Rodolfo Barbá (Universidad de La Serena a ICATE-CONICET) použili dalekohled observatoře Gemini South v Chile k pořízení nového pozoruhodného snímku oblasti vzniku hvězd, kterou bychom mohli označit jako velmi psychedelickou. Protože je mlhovina M 8 vzdálená od Země zhruba 5 000 světelných let, vícebarevná scenérie opravdu působí psychedelicky - jako "záblesk minulosti". Fotony světla vyzářené mlhovinou musely cestovat napříč vesmírem 5 000 roků, než vstoupily do dalekohledu Gemini, vybaveného velkým objektivem o průměru 8 m. Astronomové někdy označují tuto oblast názvem "jižní útes", protože se podobá ostrému srázu. Na druhé straně "útesu" se jasně třpytí skrz oblačný závoj světlo z rozptýlených mladých hvězd na pozadí v levém horním rohu snímku.

Pohled na dalekohled Gemini South
Pohled na dalekohled Gemini South
Julia Arias a Rodolfo Barbá získali obrazová data k výzkumu evolučních souvislostí mezi nově zrozenými hvězdami, které jsou známy jako H-H objekty (Herbig-Haro objects). HH objekty vznikají v případě, kdy mladé hvězdy, které postupně nabývají na hmotnosti, vyvrhují velké množství plynu, který se pohybuje vysokou rychlostí. Tento plyn proniká do okolní mlhoviny a vytváří jasné zářící čelo rázové vlny, které září v důsledku zahřívání plynu třením a okolní plyn je excitován vysokoenergetickým zářením blízkých horkých hvězd. Astronomové objevili na pořízeném snímku více než deset těchto HH objektů, jejichž velikosti se pohybují od několika tisíc astronomických jednotek (AU) až po 4,6 světelného roku (tzn. že některé jsou dokonce o něco větší než je vzdálenost mezi Sluncem a nejbližší hvězdou Proxima Centauri).

Tento snímek - kompozice jednotlivých fotografií pořízených ve dvou úzkých pásmech přes optické filtry citlivé na záření vodíku (červená barva), ionizované síry (zelená barva) a daleké červené světlo (modrá barva) - odhalil neuvěřitelné detaily nádherného závoje prachu a plynu obklopujícího místo vzniku hvězd střední a malé hmotnosti. Většina z nově vytvořených hvězd je usazena do cípu tlustých prachových oblaků, která mají podobu světle-lemovaných sloupů.

Mlhovina Laguna se promítá do souhvězdí Střelce. Již při pohledu malým amatérským dalekohledem se jeví jako bledá záře s nádechem do růžova. Na tomto snímku pořízeném přes různé filtry k odhalení vlastností plynných oblaků, byly přiděleny každému ze tří datových souborů červená, zelená a modrá barva. Výsledkem jsou četné nápadné barevné odstíny. Toto barevné podání však nepředstavuje skutečné zbarvení mlhoviny. Tak například světlo z dalekého červeného konce spektra, mimo oblast viditelnosti lidským okem, se na tomto snímku projevuje modře.

Zdroj: www.gemini.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »