Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejpůvabnější hvězdná porodnice

Nejpůvabnější hvězdná porodnice

Lagoon Nebula na snímku z dalekohledu Gemini South
Lagoon Nebula na snímku z dalekohledu Gemini South
Stále velmi oblíbená mezi pozorovateli oblohy na obou polokoulích je mlhovina M 8 známá jako Lagoon Nebula (mlhovina Laguna), která patří mezi nejpůvabnější příklady oblastí vzniku hvězd (hvězdné porodnice) v sousedství Slunce. V malých dalekohledech a triedrech je viditelné její rozmazané světlo prozrazující chaotické prostředí, kde se rodí nové hvězdy.

Na snímku je část mlhoviny Laguna (M 8). Fotografie byla pořízena dalekohledem o průměru 8 m na Gemini South Observatory v Chile.

Argentinští astronomové Julia Arias (Universidad de La Serena) a Rodolfo Barbá (Universidad de La Serena a ICATE-CONICET) použili dalekohled observatoře Gemini South v Chile k pořízení nového pozoruhodného snímku oblasti vzniku hvězd, kterou bychom mohli označit jako velmi psychedelickou. Protože je mlhovina M 8 vzdálená od Země zhruba 5 000 světelných let, vícebarevná scenérie opravdu působí psychedelicky - jako "záblesk minulosti". Fotony světla vyzářené mlhovinou musely cestovat napříč vesmírem 5 000 roků, než vstoupily do dalekohledu Gemini, vybaveného velkým objektivem o průměru 8 m. Astronomové někdy označují tuto oblast názvem "jižní útes", protože se podobá ostrému srázu. Na druhé straně "útesu" se jasně třpytí skrz oblačný závoj světlo z rozptýlených mladých hvězd na pozadí v levém horním rohu snímku.

Pohled na dalekohled Gemini South
Pohled na dalekohled Gemini South
Julia Arias a Rodolfo Barbá získali obrazová data k výzkumu evolučních souvislostí mezi nově zrozenými hvězdami, které jsou známy jako H-H objekty (Herbig-Haro objects). HH objekty vznikají v případě, kdy mladé hvězdy, které postupně nabývají na hmotnosti, vyvrhují velké množství plynu, který se pohybuje vysokou rychlostí. Tento plyn proniká do okolní mlhoviny a vytváří jasné zářící čelo rázové vlny, které září v důsledku zahřívání plynu třením a okolní plyn je excitován vysokoenergetickým zářením blízkých horkých hvězd. Astronomové objevili na pořízeném snímku více než deset těchto HH objektů, jejichž velikosti se pohybují od několika tisíc astronomických jednotek (AU) až po 4,6 světelného roku (tzn. že některé jsou dokonce o něco větší než je vzdálenost mezi Sluncem a nejbližší hvězdou Proxima Centauri).

Tento snímek - kompozice jednotlivých fotografií pořízených ve dvou úzkých pásmech přes optické filtry citlivé na záření vodíku (červená barva), ionizované síry (zelená barva) a daleké červené světlo (modrá barva) - odhalil neuvěřitelné detaily nádherného závoje prachu a plynu obklopujícího místo vzniku hvězd střední a malé hmotnosti. Většina z nově vytvořených hvězd je usazena do cípu tlustých prachových oblaků, která mají podobu světle-lemovaných sloupů.

Mlhovina Laguna se promítá do souhvězdí Střelce. Již při pohledu malým amatérským dalekohledem se jeví jako bledá záře s nádechem do růžova. Na tomto snímku pořízeném přes různé filtry k odhalení vlastností plynných oblaků, byly přiděleny každému ze tří datových souborů červená, zelená a modrá barva. Výsledkem jsou četné nápadné barevné odstíny. Toto barevné podání však nepředstavuje skutečné zbarvení mlhoviny. Tak například světlo z dalekého červeného konce spektra, mimo oblast viditelnosti lidským okem, se na tomto snímku projevuje modře.

Zdroj: www.gemini.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »