Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Největší zásobárna vody ve vesmíru

Největší zásobárna vody ve vesmíru

Velmi hmotná černá díra obklopená prachem a plynem - v podání výtvarníka
Velmi hmotná černá díra obklopená prachem a plynem - v podání výtvarníka
Dva týmy astronomů objevily největší a nejvzdálenější zásobárnu vody ve vesmíru, jaká kdy byla vůbec nalezena. Její množství je stěží představitelné. Objem této kosmické "nádrže" 140 biliónkrát převyšuje zásoby vody ve světových oceánech planety Země. Tato voda je rozptýlena v okolí obrovské "krmící se" černé díry (tzv. kvasaru), která se nachází ve vzdálenosti více než 12 miliard světelných let.

"Prostředí v okolí tohoto kvasaru je velice unikátní v tom, že produkuje enormní množství vody," říká Matt Bradford, vědecký pracovník NASA, Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně (Kalifornie). "Je to další důkaz toho, že voda je rozšířena v celém vesmíru, a to od jeho rané fáze existence." Matt Bradford je vedoucím jednoho týmu astronomů, který se podílel na tomto objevu. Výzkumy jeho týmu byly částečně financovány NASA a byly publikovány v časopise Astrophysical Journal Letters.

Kvasar je aktivován mimořádně hmotnou černou dírou, která neustále "požírá" prach a plyn z okolního disku. Obě skupiny astronomů studovaly konkrétní kvasar s označením APM 08279+5255, v jehož středu se nachází černá díra o hmotnosti 20 miliard hmotností našeho Slunce a který produkuje velké množství energie rovnající se výkonu tisíce biliónů Sluncí.

Astronomové očekávali, že vodní pára bude přítomna i v mladém vzdáleném vesmíru, ale doposud nebyla nikdy detekována v tak velké vzdálenosti. Voda je přítomna také v naší Galaxii (Mléčné dráze). Její celkové množství je zde asi 4 000krát menší než v okolí kvasaru APM 08279+5255. Většina vody v naší Galaxii existuje v podobě ledu.

Vodní pára je důležitý plyn, umožňující odhalení povahy kvasarů. U tohoto konkrétního kvasaru je vodní pára rozptýlena v oblaku plynů, v oblasti o průměru několika stovek tisíc světelných let (světelný rok odpovídá vzdálenosti přibližně 9,5 biliónu km). Prach a plyn pravděpodobně vytváří kolem centrální černé díry torus (viz obrázek v úvodu článku). Přítomný plyn je nezvykle teplý a hustý v porovnání s běžnými vesmírnými standardy. Ačkoliv je plyn zmrazený na teplotu -53 °C a je 300 biliónkrát řidší než zemská atmosféra, je ve skutečnosti 5krát teplejší a 10krát až 100krát hustější, než je typické v galaxiích, jako je ta naše.

Měření přítomnosti vodní páry a dalších molekul, jako je například oxid uhelnatý, naznačují, že je zde dostatečné množství plynu v podobě "potravy" pro černou díru, která může zvětšit svoji velikost přibližně šestkrát. Jestli se to stane však není jasné, protože přítomný plyn se může zformovat do podoby hvězd či může být z kvasaru vypuzen.

Combined Array for Research in Millimeter-Wave Astronomy (CARMA)
Combined Array for Research in Millimeter-Wave Astronomy (CARMA)
Bradfordův tým prováděl svá pozorování od roku 2008 pomocí přístroje nazvaného "Z-Spec", který je instalován na California Institute of Technology's Submillimeter Observatory, což je radiotelskop o průměru 10,4 m umístěný v blízkosti vrcholu sopky Mauna Kea (Havajské ostrovy). Další pozorování byla uskutečněna pomocí Combined Array for Research in Millimeter-Wave Astronomy (CARMA), což je řada antén radioteleskopů na Inyo Mountains v jižní Kalifornii (viz obrázek vlevo).

Druhá pozorovatelská skupina, jejíž vedoucím je Dariusz Lis, zástupce ředitele Caltech Submillimeter Observatory, použila ke hledání vody Plateau de Bure Interferometer ve Francouzských Alpách. Tento tým v roce 2010 detekoval vodu v objektu APM 08279+5255 při studiu jedné spektrální čáry. Bradfordův tým byl schopen získat mnohem větší množství informací o vodě, včetně zjištění jejích obrovských zásob, protože studoval hned několik spektrálních čar vodní páry.

Zdroj: www.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »