Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objevena horní mez hmotnosti černých děr?

Objevena horní mez hmotnosti černých děr?

Galaxie ESO 325-G004 v jejímž centru se pravděpodobně nachází hmotná černá díra
Galaxie ESO 325-G004 v jejímž centru se pravděpodobně nachází hmotná černá díra
Astronomové věří, že se jim podařilo objevit horní hranici pro hmotnost supermasivních černých děr, jejichž existence se předpokládá v centru skoro každé galaxie včetně té naší. Podle nového průzkumu ovšem tyto objekty nemohou nabývat hmotností vyšších, než 10 miliard hmotností Slunce. To odpovídá přibližně jednomu procentu hmotnosti galaxie v jejímž centru se černá díra nachází.

Černé díry ve vesmíru potkáváme téměř na každém kroku. Astronomové se domnívají, že ve středu téměř každé galaxie se ukrývá superhmotná černá díra. Také naše Galaxie disponuje jednou takovou, jejíž hmotnost dosahuje přibližně tří až čtyř miliónů hmotností Slunce. To je ale možná až směšná hodnota oproti hmotnostem černých děr, jejichž domovem jsou centra obřích eliptických galaxií - tyto objekty totiž mohou nabývat hmotností více než tisíckrát větších.

Přesto se však zřejmě může růst těchto vesmírných monster jednou zastavit. Takový je závěr studie vypracované vědci z University of Hawaii a Yale University, jež také vyšla v časopise Mothly notices of the Royal Astronomical Society. Od jisté hmotnosti, která je rovna přibližně 10 miliardám slunečních hmotností, to vypadá, že nasávání materiálu z okolí černé díry je zastaveno a tím pádem také znemožněn další růst černé díry. Tato vlastnost se zdá být ve vesmíru naprosto univerzální a nezávislá na čase.

K těmto výsledkům vědci došli rozborem dat, které nashromáždili při pozorováních supermasivních černých děr ve vizuálním a RTG oboru elektromagnetického spektra. Ukázalo se, že tato data se dají objasnit a vzájemně propojit pouze za jediného předpokladu: růst hmotnosti černé díry se zastaví v jednom přesně daném bodě.

To, že může existovat nějaká horní hranice pro hmotnost černých děr, není žádná nová myšlenka. Nyní však vědci navrhují některá možná vysvětlení této skutečnosti. Například: černá díra do svého okolí vyzařuje od jistého okamžiku (který je dán její hmotností) tolik energie, že si tím zamezuje přístup k vlastním zásobám plynu v okolí (toto vyzařování nemá nic společného s Hawkingovým kvantovým vypařováním, kde je navíc intenzita záření černé díry nepřímo úměrná její hmotnosti). Další studium vývoje superhmotných černých děr je velmi důležité, neboť se předpokládá, že je velice úzce spojen s vývojem jejich mateřských galaxií.

Zdroje: www.physorg.com, www.astronews.com




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »