Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Hvězdný kanibalismus odhalen

Hvězdný kanibalismus odhalen

Modří opozdilci v kulové hvězdokupě 47 Tucanae, žlutě zakroužkováni
Modří opozdilci ve 47 Tuc
Již mnoho let se astronomové podivují nad zvláštní skupinou hvězd, které se vyskytují hlavně v centrech kulových hvězdokup. Jedná se hmotné modré hvězdy, které však podle standartních teorií vývoje hvězd v kulových hvězdokupách měly již dávno zaniknout. Nyní ale vědci věří, že se jim podařilo tuto záhadu vysvětlit: podle nich jsou tito tzv. modří opozdilci (z angl. "blue straggler") zároveň i hvězdní kanibalové.

Všechny hvězdy v kulové hvězdokupě by měly být přibližně stejně staré. Jakkoli se toto tvrzení zdá být logické, pohled do center skutečných kulových hvězdokup tomu nenasvědčuje. Narážíme zde totiž i na neobyčejně hmotné horké hvězdy, modré opozdilce, které by však měly být o mnoho mladší, než ostatní hvězdy v kulové hvězdokupě. Životnost takovýchto hvězd totiž obvykle nepřesahuje několik miliónů let, takže kdyby opravdu vznikly současně s ostatními hvězdami (před 10-13 mld. let), dnes bychom je už v žádném případě nemohli pozorovat.

Dva modří opozdilci na detailním pohledu do centra 47 Tuc alt
Modří opozdilci ve 47 Tuc (detail)
Původ modrých opozdilců byl v minulosti vysvětlován dvěma odlišnými teoriemi. Podle první z nich jsou za jejich vznik zodpovědné srážky dvou hvězd (jejichž pravděpodobnost je právě v kulových hvězdokupách vyšší, než jinde v Galaxii), druhá teorie navrhuje, že tyto hvězdy vznikaly v binárních systémech, kde hmota jedné složky přetekla na druhou.

Aby zjistili, který z těchto dvou mechanismů vzniku modrých opozdilců je ten správný, prozkoumali vědci z McMaster University (Hamilton, Kanada) celkem 56 kulových hvězdokup a došli k pozoruhodnému závěru: počet modrých opozdilců v hvězdokupách totiž vůbec nezávisel na přepovězeném počtu hvězdných kolizí v dané hvězdokupě. Tím tedy byla první teorie smetena ze stolu. Místo toho však astronomové narazili na dosud neznámou závislost mezi počtem modrých opozdilců a hmotností jádra hvězdokupy.

To je dosud nejsilnější důkaz potvrzující platnost druhé z nabízených teorií, neboť hmotnější jádra hvězdokup obsahují i více dvojhvězd, jejichž počet byl při výzkumu také přímo určován. Nyní se vědci budou soustředit na charakteristiku samotného procesu vzniku, zda-li jde o proces izolovaný pouze na složky binárního systému nebo je to proces dynamický, který je ovlivněn i blízkými setkáními s jinými hvězdami hvězdokupy.

Zdroj:




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »