Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Hvězdný kanibalismus odhalen

Hvězdný kanibalismus odhalen

Modří opozdilci v kulové hvězdokupě 47 Tucanae, žlutě zakroužkováni
Modří opozdilci ve 47 Tuc
Již mnoho let se astronomové podivují nad zvláštní skupinou hvězd, které se vyskytují hlavně v centrech kulových hvězdokup. Jedná se hmotné modré hvězdy, které však podle standartních teorií vývoje hvězd v kulových hvězdokupách měly již dávno zaniknout. Nyní ale vědci věří, že se jim podařilo tuto záhadu vysvětlit: podle nich jsou tito tzv. modří opozdilci (z angl. "blue straggler") zároveň i hvězdní kanibalové.

Všechny hvězdy v kulové hvězdokupě by měly být přibližně stejně staré. Jakkoli se toto tvrzení zdá být logické, pohled do center skutečných kulových hvězdokup tomu nenasvědčuje. Narážíme zde totiž i na neobyčejně hmotné horké hvězdy, modré opozdilce, které by však měly být o mnoho mladší, než ostatní hvězdy v kulové hvězdokupě. Životnost takovýchto hvězd totiž obvykle nepřesahuje několik miliónů let, takže kdyby opravdu vznikly současně s ostatními hvězdami (před 10-13 mld. let), dnes bychom je už v žádném případě nemohli pozorovat.

Dva modří opozdilci na detailním pohledu do centra 47 Tuc alt
Modří opozdilci ve 47 Tuc (detail)
Původ modrých opozdilců byl v minulosti vysvětlován dvěma odlišnými teoriemi. Podle první z nich jsou za jejich vznik zodpovědné srážky dvou hvězd (jejichž pravděpodobnost je právě v kulových hvězdokupách vyšší, než jinde v Galaxii), druhá teorie navrhuje, že tyto hvězdy vznikaly v binárních systémech, kde hmota jedné složky přetekla na druhou.

Aby zjistili, který z těchto dvou mechanismů vzniku modrých opozdilců je ten správný, prozkoumali vědci z McMaster University (Hamilton, Kanada) celkem 56 kulových hvězdokup a došli k pozoruhodnému závěru: počet modrých opozdilců v hvězdokupách totiž vůbec nezávisel na přepovězeném počtu hvězdných kolizí v dané hvězdokupě. Tím tedy byla první teorie smetena ze stolu. Místo toho však astronomové narazili na dosud neznámou závislost mezi počtem modrých opozdilců a hmotností jádra hvězdokupy.

To je dosud nejsilnější důkaz potvrzující platnost druhé z nabízených teorií, neboť hmotnější jádra hvězdokup obsahují i více dvojhvězd, jejichž počet byl při výzkumu také přímo určován. Nyní se vědci budou soustředit na charakteristiku samotného procesu vzniku, zda-li jde o proces izolovaný pouze na složky binárního systému nebo je to proces dynamický, který je ovlivněn i blízkými setkáními s jinými hvězdami hvězdokupy.

Zdroj:




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »