Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Fermi sledoval rekordní gama záblesk

Fermi sledoval rekordní gama záblesk

Rentgenový dosvit gama záblesku GRB 080916C zachycený družicí Swift
Rentgenový dosvit gama záblesku GRB 080916C zachycený družicí Swift
Hned první gama záblesk, který mohl kosmický dalekohled Fermi detailně zkoumat, se ukázal být v mnoha ohledech naprosto výjimečným - jeho celková energie předčila zatím všechny dosud zachycené záblesky. Astronomové nyní doufají, že se jim díky této události podaří zjistit více o procesech, které jsou příčinami těchto záblesků.

Gama záblesky jsou nejjasnější exploze ve vesmíru, které bývají nejčastěji spojovány se zánikem velmi hmotných hvězd. Když taková hvězda kolabuje do stadia neutronové hvězdy anebo černé díry, silně vyzařuje v gama oblasti elmag. spektra, přičemž jsou také urychlovány nabité částice na relativistické rychlosti. To vše pak interaguje s plynem a prachem v okolí, který je tím vybuzen k záření, čímž vzniká tzv. dosvit gama záblesku. O těchto událostech se však dozvídáme bez jakéhokoli předchozího varování, takže museli astronomové vyvinout důmyslný "poplašný systém", aby mohli na dané místo na obloze zamířit v co možná nejkratší době co možná nejvíc přístrojů a pozorovat mizející dosvit.

Snímek z videa, které zachycuje pozorování záblesku GRB 080916C
Snímek z videa, které zachycuje pozorování záblesku GRB 080916C (LAT, Fermi)
Rekordní záblesk nesoucí označení GRB 080916C (kód nám říká, že jde o třetí gama záblesk zaznamenaný dne 16.9.2008) vzplanul v polovině září loňského roku v souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Na palubě sondy Fermi ho registrovali přístroje Gamma-ray Burst Monitor (GBM) a Large Area Telescope (LAT), které zaznamenali emise o energiích v rozmezí od 3000 do 5.106 násobku energie viditelného světla. Osmiminutuvé pozorování přístroje LAT bylo shrnuto do 6 s trvajícího videa (obrázek vpravo), které si můžete stáhnout zde. Barevné tečky reprezentují paprsky o různých energiích, přitom modrá znamená energii méně než 100 MeV, zelená 100 MeV až 1 GeV a červená více jak 1 GeV (energie viditelného světla je 2-3 eV).

Optický dosvit záblesku GRB 080916C zachycený 2,2 m Max Planck Telescope, ESO, La Silla
Optický dosvit záblesku GRB 080916C zachycený 2,2 m Max Planck Telescope, ESO, La Silla
Asi 32 hodin po vzplanutí záblesku začala skupina vedená Jochenem Greinerem z Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics in Garching pátrat po jeho dosvitu. Tým souběžně zaznamenával data v sedmi různých vlnových délkách za použití přístroje Gamma-Ray Burst Optical/Near-Infrared Detector (GROND), umístěného na 2,2 m Max Planck Telescope (La Silla, ESO). Z měření rudého posuvu (způsobeného rozpínáním vesmíru) byla určena vzdálenost události na 12,2 miliardy světelných let, což učinilo dosud výjimečný záblesk GRB 080916C naprosto neuvěřitelným. Na základě těchto dat byla celková energie záblesku určena na 9000 násobek energie normální supernovy - za předpokladu, že energie byla vyzářena rovnoměrně do všech stran. To je standardní postup při srovnávání podobných událostí, ovšem jak známo, při gama záblescích je většina energie emitována v úzce směrovaných výtryscích. GRB 080916C tak překonal prozatímního držitele rekordu, záblesk GRB 080319B, který jsme (teoreticky) mohli na jaře loňského roku pozorovat v souhvězdí Pastýře i pouhým okem (viz článek).

Údaje zaznamenané laboratoří Fermi také astronomům pomohli určit nejnižší hodnoty rychlostí, kterými se materiál emitující gama paprsky mohl pohybovat: uvnitř výtrysků byl plyn urychlován až na rychlosti 0,999999c. Další kuriózní vlastností tohoto záblesku bylo pětisekundové zpoždění mezi okamžikem nejvyšší a nejnižší energetické emise, což bylo zpozorováno pouze u jednoho dřívějšího záblesku. Znamená to, že záření s vyšší energií k nám přišlo z jiných částí výtrysku, anebo byl jiný mechanismus jeho vzniku.

Zdroj:




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »