Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceány na Marsu ještě před dvěma miliardami let?

Oceány na Marsu ještě před dvěma miliardami let?

Snímek z MRO ukazuje usazeniny hydratovaného oxidu křemičitého - opálu
Na Marsu se mohla kapalná voda vyskytovat mnohem déle, než jsme dosud předpokládali. Takový je závěr vědců poté, co sonda Mars Reconnaissance Orbiter zjistila v některých místech povrchu přítomnost usazenin hydratovaného oxidu křemičitého, známého jako opál. V takovýchto oblastech se mohly ještě před dvěma miliardami let vyskytovat otevřené vodní plochy. To by sehrálo velmi důležitou roli z hlediska studia formování povrchu planety a také možného výskytu života v těchto oblastech.

Za tento významný objev nové skupiny hydratovaných minerálů na Marsu vděčíme spektrometru CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars). Významný proto, že usazeniny hydratovaných minerálů nám říkají kde a kdy se v minulosti na Marsu vyskytovala kapalná voda.

Dosud byly na Marsu pozorovány celkem dvě významné skupiny minerálů: fylosilikáty a hydratované sírany. Jílu podobné fylosilikáty vznikly při dlouhodobém působení vody na vyvřelou lávu před asi 3,5 miliardami let. Během následujících několika stovek milionů let potom vznikaly odpařováním slané a mnohdy i kyselé vody hydratované sírany. Jejich formování bylo ukončeno někdy před 3 miliardami let. Nově objevená skupina opálu podobných hydratovaných oxidů představuje nejmladší typ minerálů. Ty vznikaly tam, kde se kapalná voda dostala do kontaktu s materiálem, který vznikl vulkanickou činností nebo při dopadu meteoritu.

MRO - Mars Reconnaissance Orbiter
Jedna taková oblast bohatá na tento typ minerálů byla zaznamenána v systému kaňonů Valles Marineris. Zde byly pozorovány tenké vrstvy táhnoucí se podél okraje a místy i uvnitř kaňonu samotného. Studie ukazuje, že tento typ minerálů, který byl současně potvrzen i v kráteru Gusev vozítkem Spirit, je na Marsu velmi rozšířen a to hlavně v relativně mladých terénech.

V některých oblastech byly nalezeny usazeniny opálů s příměsí síranu železnatého - buď okolo anebo přímo ve vyschlých říčních korytech. To znamená, že kyselá voda v kapalném stavu musela na povrchu Marsu existovat delší dobu než se doposud předpokládalo. Vědci totiž věří, že právě chladná kyselá voda byla v těchto oblastech zodpovědná za vznik opálu. Na jiných místech, kde nejsou jasné důkazy o přítomnosti kyselé vody, mohly opály vznikat za širokého spektra podmínek.

Důležité však je, že delší existence kapalné vody na Marsu zaručuje také delší dobu pro možný vývoj života. Oblasti bohaté na usazeniny opálů by tak do budoucna mohly být žhavými kandidáty na hledání známek po výskytu primitivních organismů v minulosti.

Zdroj: NASA, astronews.com




O autorovi

Jakub Vošmera

Autor je studentem brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. Zabývá se přírodními vědami, především fyzikou a astronomií. E-mail: vosmera(at)gmail.com Osobní stránky: vosmera.chytrak.cz



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »