Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Objeveny staré galaxie v mladém vesmíru

Objeveny staré galaxie v mladém vesmíru

Čtyři z patnácti známých „starých“ galaxií v mladém vesmíru Autor: Caroline Straatman
Čtyři z patnácti známých „starých“ galaxií v mladém vesmíru
Autor: Caroline Straatman
Mezinárodní tým astronomů objevil nejvzdálenější příklady galaxií v období raného vesmíru, které již v té době byly dospělé a hmotné a prakticky penzionované jako „galaktické babičky“. Nejednalo se tedy o galaxie se vznikajícími novými hvězdami.

Nový článek astronomů z Macquarie University, Australian Astronomical Observatory (AAO) a Swinburne University of Technology publikovaný v časopise Astrophysical Journal Letters vyvolal nové otázky týkající se mladého vesmíru: jaké síly urychlily vývoj těchto galaxií, že zdánlivě vypadají jako dospělé?

„Astronomové vědí o velkém počtu mladých galaxií v raném vesmíru, v nichž aktivně probíhá tvorba nových hvězd,“ říká spoluautor článku Lee Spilter. „Postupně jsme objevili galaxie, u nichž již tato fáze neprobíhá: ve skutečnosti tyto galaxie odešly do důchodu v době, kdy stáří vesmíru činilo pouhých 12 % jeho současného věku. Protože se tyto galaxie zformovaly tak rychle, je zřejmé, že prodělaly explozivní periodu vzniku nových hvězd a pak odešly na odpočinek.“

Lee Spilter, pracovník Macquarie University a AAO, se připojil k týmu při využívání „hlubokých“ snímků v oboru blízkého infračerveného záření za účelem pátrání po galaxiích v mladém vesmíru, které se projevují červenou barvou. Charakteristické červené zbarvení ukazuje na přítomnost starých hvězd a na nepřítomnost aktivní tvorby hvězd nových.

„Tyto vzdálené a rané masivní galaxie jsou svatým grálem astronomie,“ říká professor Karl Glazebrook, ředitel Centre for Astrophysics and Supercomputing at Swinburne University of Technology. „Před 15 roky se dokonce předpokládalo, že nemohou existovat v mezích kosmologických modelů upřednostňovaných v té době. V roce 2004 jsem napsal článek o zjištění, že takové galaxie mohly existovat teprve 3 miliardy roků po Velkém třesku. Nyní v důsledku zlepšených technologií jsme se posunuli zpět v čase do doby 1,6 miliardy roků, což je opravdu vzrušující.“

Astronomové lokalizovali 15 galaxií v průměrné vzdálenosti 12 miliard světelných roků od Země, což znamená, že vznikly pouze 1,6 miliardy roků po Velkém třesku. Galaxie jsou stěží pozorovatelné v oboru viditelného světla a lze je tudíž přehlédnout, avšak na snímcích pořízených v oboru blízkého infračerveného záření je lze snadno studovat, z čehož můžeme usuzovat, že obsahují již více než 100 miliard hvězd na každou průměrnou galaxii.

Závěry vedou k novým otázkám: jak se mohly tyto galaxie zformovat tak rychle a proč ukončily vznik hvězd tak brzy?

„Velké množství faktů svědčících o tom, že existují, je pro astronomy záhadou,“ říká Lee Spilter. „Galaxie, podobně jako lidé, s postupem času dospívají. Některé dramaticky, v podobě explozivní fáze. Ta může způsobit, že galaxie rychle dospěje, odejde na penzi a přestane produkovat nové hvězdy. Budeme zkoumat ještě vzdálenější galaxie a pokusíme se jim lépe porozumět.“

Galaxie byly objeveny během 40 pozorovacích nocí pomocí kamery FourStar umístěné na dalekohledu Magellan Baade Telescope v Chile a tato data byla v rámci programu Cosmic Assembly Near-infrared Deep Extragalactic Legacy Survey (CANDELS) zkombinována s údaji ze dvou kamer (WFC3 a ACS) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST na základě přehlídky Great Observatories Origins Deep Survey (GOODS). Použitím speciálních filtrů byly vytvořeny detailní snímky v oblasti blízkého infračerveného spektra. Astronomové byli schopni změřit přesné vzdálenosti několika tisíc vzdálených galaxií a zhotovit trojrozměrnou mapu jejich rozložení v mladém vesmíru.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa.   Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »