Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obří struktury v naší Galaxii

Obří struktury v naší Galaxii

Dvě obří bubliny gama záření v naší Galaxii
Dvě obří bubliny gama záření v naší Galaxii
Kosmická observatoř NASA s názvem Fermi Gamma-ray Space Telescope (původní označení GLAST - Gamma-ray Large Area Space Telescope, start 11. 6. 2008) odhalila doposud nepozorované struktury obklopující střed naší Galaxie. Útvary mají rozpětí 50 000 světelných roků; může se jednat například o pozůstatky exploze v okolí mimořádně velké černé díry v centru naší Galaxie.

Obří struktury se rozpínají přes více než polovinu oblohy - od souhvězdí Panny (Virgo) až po souhvězdí Jeřába (Grus) - a jejich stáří může být několik miliónů roků. Protože "svítí" pouze v oboru rentgenového a gama záření, pouhým okem či dalekohledem je nespatříme. Článek o objevu byl přijat k publikování v časopise The Astrophysical Journal.

"Co můžeme vidět, jsou dvě bubliny emitovaného záření gama, které sahají 25 000 světelných let jak na sever, tak i na jih od středu Galaxie," říká Doug Finkbeiner, astronom na Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA, který jako první rozpoznal tyto rozměrné struktury. "Doposud jsme však zcela nepochopili jejich podstatu a původ," dodává Finkbeiner.

Doug Finkbeiner s týmem spolupracovníků objevil tyto bubliny při zpracování veřejně dostupných dat z přístroje LAT (Large Area Telescope) na družici Fermi. LAT je nejcitlivější detektor záření gama, s nejvyšším rozlišením, jaký byl doposud vypuštěn do vesmíru.

Jiní astronomové studující zdroje záření gama neobjevili tyto bubliny částečně proto, že přes velkou část oblohy se rozprostírá "mlha" rozptýleného záření gama. Tato mlha vzniká, když se částice pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla, přičemž interagují se světlem a s mezihvězdným plynem v naší Galaxii. Tým vědců kolem přístroje LAT neustále zdokonaloval modely k odhalení nových zdrojů záření gama, zastíněných tzv. difúzní (rozptýlenou) emisí. Využitím nejrůznějších odhadů vlastností "mlhy" byl Finkbeiner se svými spolupracovníky schopen ji "izolovat" a na základě dat z přístroje LAT poodhalit závoj, ukrývající bubliny úctyhodných rozměrů.

Schema družice GLAST, která byla později přejmenovaná na Fermi
Schema družice GLAST, která byla později přejmenovaná na Fermi
Astronomové nyní provádějí další analýzy, aby lépe pochopili, jak mohly tyto doposud nikdy nepozorované struktury vzniknout. Tyto emisní bubliny jsou mnohem energetičtější než doposud pozorované difúzní gama záření v jiných částech naší Galaxie. Zdá se, že bubliny mají rovněž velmi přesně ohraničené okraje. Tvar těchto struktur a jejich záření napovídají, že vznikly jako důsledek velkého a relativně rychlého uvolnění energie - původ zdroje zatím zůstává záhadou.

Jedna z možností počítá s výtryskem částic ze superhmotné černé díry v centru naší Galaxie. V mnoha jiných galaxiích astronomové pozorovali výtrysky velmi rychle se pohybujících částic, které získaly energii v důsledku pádu hmoty na centrální černou díru. Zatímco v současné době nemáme důkazy pro takovéto výtrysky v naší Galaxii, v minulosti tomu mohlo být jinak. Bubliny se rovněž mohly zformovat jako důsledek úniku plynu při vzniku hvězd velmi hmotné hvězdokupy v době před několika milióny roků.

Rozpětí dvou nově objevených bublin záření gama je zhruba 50 000 světelných roků, což přibližně odpovídá polovině průměru naší Galaxie, jak je patrno z přiloženého obrázku v úvodu textu. Okraje těchto bublin poprvé vystopovala při pozorování v oboru rentgenového záření německá družice ROSAT, která pracovala na oběžné dráze kolem Země v 90. letech minulého století (na obrázku je její objev znázorněn modrou barvou). Záření gama, které mapovala družice Fermi (znázorněné fialovou barvou), se rozkládá mnohem dále od galaktické roviny.

"V jiných galaxiích pozorujeme, že exploze hvězd mohou pohánět obrovské výtrysky plynů," říká David Spergel, vědecký pracovník na Princeton University, New Jersey. "Jakýkoliv zdroj energie se může skrývat za těmito obrovitými bublinami, což souvisí s mnohem hlubšími otázkami současné astrofyziky."

Svědectví o těchto bublinách vydala již dříve data z astronomických družic. Pozorování rentgenového záření přístroji německé družice Röntgen Satellite (ROSAT) naznačovala určité důkazy existence okrajů jakési bubliny v blízkosti galaktického jádra. Družice NASA s názvem WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) zase odhalila přebytek rádiového záření v poloze, kde byla nyní objevena bublina záření gama.

"Družice Fermi snímala (skenovala) celou oblohu každé 3 hodiny; a jak mise pokračovala a odkrývala stále hlubší pohled, spatřili jsme extrémní vesmírný útvar postupně ve větším detailu," říká Julie McEnery (NASA, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland).

Zdroj: spacespin.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »