Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obrovská kolize galaxií

Obrovská kolize galaxií

Gigantická srážka čtyř galaxií - kresba.
Gigantická srážka čtyř galaxií - kresba.
Čtyři galaxie se navzájem srážejí, přičemž se miliardy hvězd sloučí v jeden útvar při největší galaktické srážce, jaká kdy byla pozorována. Tato galaktická kolize, objevená astronomickou družicí Spitzer Space Telescope, povede nakonec ke splynutí hvězd v jednu monstrózní galaxii, jejíž hmotnost bude desetkrát větší než hmotnost naší Galaxie. Toto mimořádné pozorování poskytne astronomům zcela nový pohled na to, jak ve vesmíru vznikají ty nejhmotnější galaxie.

Srážky (nebo splynutí) mezi jednotlivými galaxiemi jsou docela běžným jevem ve vesmíru. Gravitace způsobuje, že některé galaxie se k sobě přibližují v průběhu několika miliónů roků a nakonec se spojí v jeden nový objekt. Ačkoliv hvězdy jsou v kolidujících galaxiích rozmístěny jako zrnka písku, ve skutečnosti mezi nimi existuje mnoho volného prostoru, a tak tuto katastrofu bez problémů přežijí. Obdobná událost potká naši Galaxii a galaxii M 31 v souhvězdí Andromedy asi za 5 miliard let.

Splynutí jedné velké galaxie s několika malými galaxiemi bylo již velmi dobře zdokumentováno. Například jedna z nejvíce komplikovaných „malých“ srážek představuje skupina galaxií, pojmenovaná Spiderweb (Pavouk v pavučině, jejíž katalogové označení je MRC 1138-262) – vypadá jako pavouk sedící uprostřed své sítě. Fotografie, pořízená pomocí Hubblova kosmického dalekohledu ukazuje, jak velká masivní galaxie postupně „pohlcuje“ galaxie menších rozměrů. Zkrátka masivní galaxie zachytává do své gravitační „sítě“ desítky galaxií malých. Astronomové také mají svědectví o existenci „velkých“ srážek dvojice velkých galaxií podobné velikosti. Avšak žádnou velkou srážku, při níž se současně srazí několik hmotných galaxií, doposud nepozorovali.

Tato nově objevená čtyřnásobná srážka byla zaregistrována během průzkumu vzdálené kupy galaxií, označované CL0958+4702, která se nachází ve vzdálenosti přibližně 5 miliard světelných let od Země. Infračervený dalekohled poprvé vyfotografoval nezvykle velký chochol ve tvaru vějíře světla, pocházejícího ze čtyř vzájemně blízkých objektů – kulových či eliptických galaxií. Tři z těchto galaxií mají podobnou hmotnost jako naše Galaxie, čtvrtý účastník srážky je zhruba třikrát větší. Další analýzy světelného chocholu odhalily, že je tvořen miliardami starých hvězd, vymrštěných do okolí, a které opouštějí oblast pokračující srážky. Zhruba polovina těchto hvězd ve studované oblasti v budoucnu spadne zpět do srážejících se galaxií. „Jakmile bude galaktická kolize u konce, vznikne jedna z největších známých galaxií ve vesmíru,“ říká Kenneth Rines (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts).

Pozorování pomocí kosmického dalekohledu Spitzer také ukázala, že v této velké srážce je nedostatek plynu. Teoretikové předpokládají, že masivní galaxie „rostou“ různými způsoby, včetně na plyn bohatých či naopak chudých srážek. Při sloučení galaxií za přítomnosti většího množství plynu jsou galaxie plynem doslova prosáklé. Taková srážka potom vede k tvorbě nových hvězd. Při srážce galaxií, postrádajících oblaka plynů, žádné nové hvězdy nevznikají. V tomto případě družice Spitzer odhalila pouze staré hvězdy v oblasti střetu čtyř galaxií.

„Data z družice Spitzer ukazují, že tato srážka je chudá na plyn, na rozdíl od většiny srážek, které jsme doposud pozorovali,“ říká Rines. „Data také představují nejlepší důkaz toho, že se obří galaxie ve vesmíru zformovaly docela nedávno při velkých srážkách.“

Některé z hvězd, vyhozených do okolí při srážce galaxií, tak budou následně „žít“ osamoceně v oblastech mimo hranice galaxií. I takovéto opuštěné hvězdy mohou teoreticky mít své planety. Pokud tomu tak je, potom noční obloha při pohledu z takové planety by byla naprosto odlišná od našeho pohledu – obsahovala by mnohem méně hvězd, ale mnohem více viditelných galaxií.

Kromě družice Spitzer použil Rines s týmem spolupracovníků k pozorováním dalekohled známý jako MMT poblíž Tucsonu (Arizona) k potvrzení předpokladu, že čtyři pozorované galaxie jsou navzájem propleteny. Rentgenová družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory byla použita k určení hmotnosti obří kupy galaxií, v níž se objevená srážka odehrává. Spitzerův kosmický dalekohled a pozemní dalekohled známý jako WIYN na Kitt Peak, rovněž poblíž Tucsonu, byly použity k výzkumu pozorovaného světelného chocholu. WIYN je pojmenování podle University of Wisconsin, Indiana University, Yale University a National Optical Astronomy Observatory, které dalekohled vlastní a podílejí se na jeho využívání.

Publikovaná kresba v úvodu článku naznačuje, jak by mohla vypadat noční obloha při pohledu z hypotetické planety, obíhající kolem vypuzené hvězdy v důsledku gigantické kolize čtyř galaxií (žluté elipsy na obrázku). Ačkoliv galaxie vypadají jako neporušené, ve skutečnosti gravitační poruchy způsobily jejich protažení a zkroucení, přičemž došlo k vyhození miliard hvězd do okolního prostoru – v počtu přibližně 3krát větším, než kolik jich obsahuje naše Galaxie. Vypuzené hvězdy jsou vidět ve velkém chocholu tvaru vějíře, který má původ v největší galaxii uprostřed.

Zdroj: www.spitzer.caltech
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »