Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Překvapivé objevy u hvězdy Fomalhaut

Překvapivé objevy u hvězdy Fomalhaut

Trojhvězdný systém Fomalhaut Autor: Amanda Smith
Trojhvězdný systém Fomalhaut
Autor: Amanda Smith
Jak již bylo zjištěno dříve, kolem jasné hvězdy Fomalhaut existuje nápadný disk, který je zásobárnou materiálu pro vznik planet. Hvězda se nachází ve vzdálenosti přibližně 25 světelných roků od Země. Díky této malé vzdálenosti jsme u ní byli schopni objevit spoustu charakteristických detailů: od teplého vnitřního disku v blízkosti hvězdy až po vzdálenější studený disk, který je jakousi obdobou Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě.

Avšak hvězda Fomalhaut nás stále něčím překvapuje. Nejprve (2008) u ní byla objevena planeta pojmenovaná Fomalhaut b, která obíhá v relativně prázdné mezeře mezi oběma již zmiňovanými prstenci. Její hmotnost odpovídá dvojnásobku Jupitera, krouží ve vzdálenosti 115 AU a jeden oběh vykoná za 876 roků. Poté bylo zjištěno, že Fomalhaut není osamělá hvězda, ba dokonce ani dvojhvězda, ale ve skutečnosti se jedná o trojnásobný hvězdný systém (trojhvězdu). A podle nejnovějších zpráv byl u třetí složky objeven miniaturní disk drobného materiálu.

Fomalhaut je poměrně hmotná hvězda – hmotnost Slunce převyšuje 1,92krát. Vzhledem k její malé vzdálenosti od Země je jednou z nejjasnějších hvězd jižní oblohy. Její dva průvodci jsou mnohem menší. Hvězda Fomalhaut B má hmotnost 0,7 Slunce a třetí hvězda – Fomalhaut C – je malý červený trpaslík, jehož hmotnost dosahuje pouhých 0,2 hmotnosti Slunce.

Fomalhaut C obíhá kolem své větší „sestry“ – hvězdy Fomalhaut A – ve vzdálenosti 2,5 světelného roku, což je přibližně polovina vzdálenosti mezi Sluncem a nejbližší hvězdou (Proxima Centauri). Gravitační příslušnost hvězdy „C“ ke hvězdám Fomalhaut A a Fomalhaut B byla potvrzena teprve v říjnu roku 2013.

„Existence prachového disku kolem hvězdy Fomalhaut C byla pro nás velkým překvapením,“ říká Grant Kennedy (University of Cambridge). „Ve skutečnosti se jedná teprve o druhý hvězdný systém, ve kterém byly objeveny samostatné prachoplynné disky v okolí dvou složek dvojhvězdy.“

Hvězda Fomalhaut a exoplaneta na snímku z HST Autor: NASA, ESA
Hvězda Fomalhaut a exoplaneta na snímku z HST
Autor: NASA, ESA
Relativně studený prach a ledové částice září mnohem intenzivněji na delších vlnových délkách, což umožnilo jejich pozorování pomocí evropské kosmické observatoře Herschel Space Telescope, která pracuje v oboru infračerveného záření. Avšak Herschelův kosmický dalekohled má mnohem menší rozlišení než optické dalekohledy, a tak fotografie disku obklopujícího hvězdu Fomalhaut C nemá plošné vyobrazení – to znamená, že byla registrována pouze jasnost disku, avšak nikoliv jeho struktura.

Astronomové zjistili, že disk je mimořádně studený. Jeho teplota byla určena na 24 K (tj. -249 °C). Je docela malý, sahá do vzdálenosti pouze 10krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Je však pravděpodobné, že se podobá disku v okolí hvězdy Fomalhaut A, pokud se týká jasnosti, eliptického tvaru a malé vzdálenosti od hostitelské hvězdy. Všechny tři charakteristiky napovídají, že gravitační poruchy mohou destabilizovat kometární dráhy uvnitř disků.

„Velmi zajímavým se stal hvězdný systém Fomalhaut v uplynulém roce,“ říká Grant Kennedy. Hlavní hvězdu doprovázejí dva vzdálení průvodci. „Není zcela zřejmé, jak vzniklo takovéto uspořádání hvězd. Zformování jednoho vzdáleného průvodce není tak velký problém, avšak přítomnost ještě jednoho průvodce je velmi nepravděpodobná. Takže musíme vymyslet nějaký nový mechanismus, který by to umožňoval.“

Grant Kennedy v současné době pracuje na modelu, co to přesně ten „nový mechanismus“ je. Předpokládá, že prstenec materiálu kolem hvězdy Fomalhaut C mu poskytne několik užitečných stop. Přesnou představu stále ještě rozpracovává, avšak je pravděpodobné, že trpasličí hvězda „C“ zde působí jako rušivý element.

Dalším krokem bude sledování hvězdného systému v průběhu příštích několika let za účelem přesného změření oběžné dráhy nejmenší hvězdy. Na základě této znalosti můžeme určit, jak je tato hvězdná soustava narušována.

Zdroj: www.universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »