Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Příběh tří hvězdných měst
Jiří Srba Vytisknout článek

Příběh tří hvězdných měst

Mlhovina v Orionu a její hvězdokupa pohledem dalekohledu VST
Autor: ESO/G. Beccari

Díky novým pozorováním, která pořídil dalekohled VST, se astronomům podařilo odhalit tři různé populace mladých stálic tvořících hvězdokupu v nitru Velké mlhoviny v souhvězdí Orion. Nečekaný výsledek přináší nový pohled na chápání procesu vzniku hvězdokup. Naznačuje totiž, že ke vzniku hvězd mohlo docházet v explozivních etapách, přičemž každá epizoda se odehrála mnohem rychleji, než se dříve myslelo.

Širokoúhlá kamera OmegaCAM pracující na dalekohledu ESO/VST (VLT Survey Telescope) pořídila nové detailní a působivé záběry Velké mlhoviny v Orionu (Orion Nebula) a s ní spojené hvězdokupy mladých hvězd. Tato mlhovina je jednou z nejbližších oblastí s probíhajícím vznikem malých i velkých hvězd a nachází se ve vzdálenosti asi 1 350 světelných let od Země [1].

Tento působivý záběr však není pouze pěkný snímek. Astronom Giacomo Beccari a tým jeho spolupracovníků z ESO použili tato mimořádně kvalitní data k přesnému proměření jasností a barev všech hvězd, které byli schopni identifikovat v hvězdokupě ukryté v nitru této mlhoviny. Provedená měření vědcům umožnila určit hmotnost a stáří jednotlivých hvězd. K jejich velkému překvapení se v datech podařilo odhalit tři odlišné vývojové větve s potenciálně různým stářím.

Když jsem se poprvé podíval na tato data, zůstal jsem úplně paf. Byl to moment, jaký ve své kariéře můžete zažít jednou či dvakrát,“ říká Giacomo Beccari, vedoucí autor práce, ve které byly výsledky prezentovány. „Mimořádná kvalita snímků pořízených kamerou OmegaCAM umožnila zcela nesporně prokázat, že se díváme na tři různé populace hvězd v centrální části Velké mlhoviny v Orionu.“

Spoluautorka práce Monika Petr-Gotzens, rovněž pracující v pro ESO v Garchingu, doplňuje: „Je to velmi významný výsledek. Jasně zde vidíme, že stálice hvězdokupy se na počátku svého vývoje netvořily současně. To by mohlo znamenat, že náš pohled na formování hvězd ve hvězdokupách je potřeba změnit.“

Astronomové pečlivě prozkoumali možnost, že místo různého stáří by příčinou odlišné jasnosti a barvy některých hvězd mohl být skrytý průvodce, díky kterému by hvězda vypadala jasnější a červenější, než ve skutečnosti je. Tato varianta by však přinesla jiný problém. Takové páry by musely mít velmi neobvyklé vlastnosti, jaké dosud nebyly nikde pozorovány. Další měření provedená na stejných hvězdách, jako například stanovení rychlosti rotace nebo analýza spektra, rovněž ukázala, že stálice musejí být různě staré [2].

Ačkoliv nejsme nyní schopni zcela vyloučit možnost, že se jedná o dvojhvězdy, zdá se ale mnohem přirozenější akceptovat, že to, co zde pozorujeme, jsou tři různé generace hvězd, které se zformovaly jedna za druhou v období kratším než tři miliony let,“ dodává Giacomo Beccari.

Nové výsledky naznačují, že formování hvězd v hvězdokupě v nitru Velké mlhoviny v Orionu probíhá v explozivních etapách a mnohem rychleji, než jsme si doposud mysleli.

Poznámky

[1] Velká mlhovina v Orionu (Orion Nebula) byla zkoumána řadou teleskopů ESO a to jak ve viditelném světle (MPG/ESO 2.2-metre telescope, eso1103), tak v oboru infračerveného záření (VISTA, eso1701 nebo VLT/HAWK-I, eso1625).

[2] Podařilo se také zjistit, že každá ze tří generací hvězd rotuje různou rychlostí – nejmladší stálice rotují nejrychleji a nejstarší nejpomaleji. Podle tohoto scénáře se hvězdy měly zformovat po sobě v rychlém sledu během tří milionů let.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “A Tale of Three Cities: OmegaCAM discovers multiple sequences in the color ­ magnitude diagram of the Orion Nebula Cluster,” autorů G. Beccari a kol., který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: G. Beccari, M. G. Petr-Gotzens a H. M. J. Boffin (ESO, Garching bei München, Německo), M. Romaniello (ESO; Excellence Cluster Universe, Garching bei München, Německo), D. Fedele (INAF-Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Firenze, Itálie), G. Carraro (Dipartimento di Fisica e Astronomia Galileo Galilei, Padova, Itálie), G. De Marchi (Science Support Office, European Space Research and Technology Centre (ESA/ESTEC), Nizozemí), W. J. de Wit (ESO, Santiago, Chile), J. E. Drew (School of Physics, University of Hertfordshire, UK), V. M. Kalari (Departamento de Astronomía, Universidad de Chile, Santiago, Chile), C. F. Manara (ESA/ESTEC), E. L. Martin (Centro de Astrobiologia (CSIC-INTA), Madrid, Španělsko), S. Mieske (ESO, Chile), N. Panagia (Space Telescope Science Institute, USA); L. Testi (ESO, Garching); J. S. Vink (Armagh Observatory, UK); J. R. Walsh (ESO, Garching) a N. J. Wright (School of Physics, University of Hertfordshire; Astrophysics Group, Keele University, UK).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Giacomo Beccari; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6195; Email: gbeccari@eso.org

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1723



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: ESO/VST, M42, Tisková zpráva ESO


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »