Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Přírodní zákony platí v celém vesmíru

Přírodní zákony platí v celém vesmíru

Pozorování kvasaru a určení poměru hmotnosti protonu a elektronu.
Pozorování kvasaru a určení poměru hmotnosti protonu a elektronu.
Přírodní zákony jsou stejné ve vzdáleném vesmíru jako u nás na Zemi. Vyplývá to z nových výzkumů, provedených mezinárodním týmem astronomů, jehož členem je i Christian Henkel (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, SRN). Jejich závěry, publikované 20. 6. 2008 v časopise Science ukazují, že jedno z nejdůležitějších fyzikálních čísel - poměr hmotnosti protonu a elektronu - má téměř přesně stejnou hodnotu v galaxii vzdálené 6 miliard světelných roků jako hodnota zjištěná v pozemských laboratořích: přibližně 1836,15.

Podle astrofyzika Michaela Murphyho, hlavního autora studie, se jedná o velmi důležitý objev. Doposud mnoho vědců diskutovalo o tom, zda se fyzikální zákony nemohou měnit v závislosti na čase či poloze ve vesmíru. "Jsme schopni prokázat, že fyzikální zákony jsou stejné v této velmi vzdálené galaxii jako u nás na Zemi," dodává Murphy.

Astronomové to zjistili pohledem zpět v čase na kvasar s označením B0218+367. Světlo kvasaru, které dostihne Zemi po 7,5 miliardy roků trvající cestě vesmírem, bylo částečně pohlceno plynným amoniakem v galaxii, nacházející se mezi kvasarem a Zemí. Čpavek není užitečný jen k čištění koupelen, ale je také ideální molekulou k testování našich fyzikálních poznatků o vzdáleném vesmíru. Jak světlo kvasaru cestuje směrem k Zemi, vesmír se neustále rozpíná, čímž se prodlužuje vlnová délka světla (dochází ke zčervenání světla). V případě tohoto pozorování inkriminovaná galaxie, nacházející se mezi Zemí a kvasarem, působila rovněž jako gravitační čočka (dráha světla je zakřivena).

Spektroskopická pozorování molekul amoniaku byla vykonána pomocí radioteleskopu o průměru antény 100 m (Effelsberg) na vlnové délce 2 cm (v důsledku rudého posuvu posunuta z původní hodnoty 1,3 cm). Vlnové délky, na kterých čpavek pohlcuje rádiové záření kvasaru, jsou velmi citlivé na toto zvláštní fyzikální číslo - na poměr hmotnosti protonu a elektronu.

"Porovnáním absorpce záření amoniakem s jinými molekulami jsme schopni stanovit hodnotu poměru hmotnosti protonu a elektronu pro tuto galaxii a potvrdit, že má stejnou hodnotu jako na Zemi," říká Christian Henkel, odborník na molekulární spektroskopii a spoluautor studie.

Představa obřího radioteleskopu Square Kilometre Array.
Představa obřího radioteleskopu Square Kilometre Array.

Snahou astronomů je průběžně testovat přírodní zákony v nejrůznějších oblastech vesmíru a v nejrůznějších časových obdobích, jak jen je to možné, aby mohli zjistit, jak dobře tyto zákony odpovídají doposud neprozkoumaným situacím. K tomu potřebují vypátrat více "pohlcujících" galaxií. Podle Murphyho by tento problém mohl být vyřešen pomocí navrhovaného radioteleskopu SKA (Square Kilometre Array). "SKA je největší a nejambicióznější mezinárodní projekt radioteleskopu, jaký byl doposud navržen. Jakmile bude zkompletován, bude mít obrovskou sběrnou plochu, čímž nám umožní prozkoumat mnohem více absorbujících galaxií." Zda bude radioteleskop SKA postaven v západní Austrálii či v jižní Africe, bude vyřešeno do dvou let.

Zdroj: www.mpifr-bonn
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »