Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Přírodní zákony platí v celém vesmíru

Přírodní zákony platí v celém vesmíru

Pozorování kvasaru a určení poměru hmotnosti protonu a elektronu.
Pozorování kvasaru a určení poměru hmotnosti protonu a elektronu.
Přírodní zákony jsou stejné ve vzdáleném vesmíru jako u nás na Zemi. Vyplývá to z nových výzkumů, provedených mezinárodním týmem astronomů, jehož členem je i Christian Henkel (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, SRN). Jejich závěry, publikované 20. 6. 2008 v časopise Science ukazují, že jedno z nejdůležitějších fyzikálních čísel - poměr hmotnosti protonu a elektronu - má téměř přesně stejnou hodnotu v galaxii vzdálené 6 miliard světelných roků jako hodnota zjištěná v pozemských laboratořích: přibližně 1836,15.

Podle astrofyzika Michaela Murphyho, hlavního autora studie, se jedná o velmi důležitý objev. Doposud mnoho vědců diskutovalo o tom, zda se fyzikální zákony nemohou měnit v závislosti na čase či poloze ve vesmíru. "Jsme schopni prokázat, že fyzikální zákony jsou stejné v této velmi vzdálené galaxii jako u nás na Zemi," dodává Murphy.

Astronomové to zjistili pohledem zpět v čase na kvasar s označením B0218+367. Světlo kvasaru, které dostihne Zemi po 7,5 miliardy roků trvající cestě vesmírem, bylo částečně pohlceno plynným amoniakem v galaxii, nacházející se mezi kvasarem a Zemí. Čpavek není užitečný jen k čištění koupelen, ale je také ideální molekulou k testování našich fyzikálních poznatků o vzdáleném vesmíru. Jak světlo kvasaru cestuje směrem k Zemi, vesmír se neustále rozpíná, čímž se prodlužuje vlnová délka světla (dochází ke zčervenání světla). V případě tohoto pozorování inkriminovaná galaxie, nacházející se mezi Zemí a kvasarem, působila rovněž jako gravitační čočka (dráha světla je zakřivena).

Spektroskopická pozorování molekul amoniaku byla vykonána pomocí radioteleskopu o průměru antény 100 m (Effelsberg) na vlnové délce 2 cm (v důsledku rudého posuvu posunuta z původní hodnoty 1,3 cm). Vlnové délky, na kterých čpavek pohlcuje rádiové záření kvasaru, jsou velmi citlivé na toto zvláštní fyzikální číslo - na poměr hmotnosti protonu a elektronu.

"Porovnáním absorpce záření amoniakem s jinými molekulami jsme schopni stanovit hodnotu poměru hmotnosti protonu a elektronu pro tuto galaxii a potvrdit, že má stejnou hodnotu jako na Zemi," říká Christian Henkel, odborník na molekulární spektroskopii a spoluautor studie.

Představa obřího radioteleskopu Square Kilometre Array.
Představa obřího radioteleskopu Square Kilometre Array.

Snahou astronomů je průběžně testovat přírodní zákony v nejrůznějších oblastech vesmíru a v nejrůznějších časových obdobích, jak jen je to možné, aby mohli zjistit, jak dobře tyto zákony odpovídají doposud neprozkoumaným situacím. K tomu potřebují vypátrat více "pohlcujících" galaxií. Podle Murphyho by tento problém mohl být vyřešen pomocí navrhovaného radioteleskopu SKA (Square Kilometre Array). "SKA je největší a nejambicióznější mezinárodní projekt radioteleskopu, jaký byl doposud navržen. Jakmile bude zkompletován, bude mít obrovskou sběrnou plochu, čímž nám umožní prozkoumat mnohem více absorbujících galaxií." Zda bude radioteleskop SKA postaven v západní Austrálii či v jižní Africe, bude vyřešeno do dvou let.

Zdroj: www.mpifr-bonn
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »