Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Původ supermasivních černých děr odhalily simulace na superpočítačích

Původ supermasivních černých děr odhalily simulace na superpočítačích

Umělecké ztvárnění vzniku supermasivních hvězd, které mohou vést k vytvoření supermasivní černé díry
Autor: NAOJ

Počítačové simulace provedené astrofyziky na Tohoku University v Japonsku vedly k odhalení nové teorie původu supermasivních černých děr. Podle této teorie předchůdci supermasivních černých děr narůstají nejen pohlcováním mezihvězdného plynu, ale stejně tak i menších hvězd. To pomáhá vysvětlit velké množství supermasivních černých děr pozorovaných v současnosti.

Téměř každá galaxie v současném vesmíru má ve svém centru supermasivní černou díru. Jejich hmotnosti mohou někdy dosáhnout až 10 miliard hmotností Slunce. Avšak jejich původ je stále jednou velkou záhadou astronomie. Populární teorie je taková, že dochází k přímému kolapsu, kde se primordiální oblaka mezihvězdného plynu smršťují v důsledku vlastní gravitace a vytvářejí supermasivní hvězdy, které se následně vyvíjejí do supermasivních černých děr. Avšak předcházející studie ukázaly, že přímý kolaps funguje pouze s dokonalým plynem skládajícím se z vodíku a hélia. Těžší prvky, jako je uhlík a kyslík, změní dynamiku plynu, což způsobuje, že smršťující se plyn fragmentuje na množství menších oblaků a dochází ke vzniku malých hvězd místo několika supermasivních hvězd. Přímý kolaps dokonalého plynu sám nemůže vysvětlit velké množství supermasivních černých děr, které pozorujeme ve vesmíru.

Momentka ze simulace znázorňující rozložení hmoty ve vesmíru v době vzniku černé díry (nahoře) a rozložení hustoty plynu v oblacích se vznikem černých děr (dole) Autor: Sunmyon Chon
Momentka ze simulace znázorňující rozložení hmoty ve vesmíru v době vzniku černé díry (nahoře) a rozložení hustoty plynu v oblacích se vznikem černých děr (dole)
Autor: Sunmyon Chon
Sunmyon Chon, postgraduální student na Japan Society for the Promotion of Science a Tohoku University se svým týmem využil superpočítač ATERUI II (Cray XC50) na National Astronomical Observatory of Japan (NAOJ) k provedení dlouhodobých 3D simulací s vysokým rozlišením k prověření předpokladu, že supermasivní hvězdy mohly vzniknout dokonce i v plynu obohaceném o těžké chemické prvky. Hvězdy vznikající v oblacích plynu včetně těžkých prvků bylo možné jen obtížně simulovat vzhledem k ceně výpočtů simulujících prudké rozdělování plynu. Avšak pokrok v kapacitě výpočtů, především vysokorychlostních výpočtů u ATERUI II objednaného v roce 2018, umožnila týmu vědců zvítězit nad touto výzvou. Tyto nové simulace umožnily studovat vznik hvězd z plynných oblaků v mnohem větším detailu.

Na rozdíl od dřívějších předpovědí vědecký tým zjistil, že supermasivní hvězdy mohou klidně vznikat z plynných oblaků obohacených o těžké chemické prvky. Podle očekávání se plynný oblak násilně rozpadl a vzniklo mnoho menších hvězd. Avšak je zde výrazné množství plynu proudícího do centra oblaku; menší hvězdy jsou unášeny těmito proudy a jsou polykány hmotnými hvězdami v centru oblaku. Ze simulací vyplývá utváření masivních hvězd více než 10 000× hmotnějších než Slunce. „To je vůbec poprvé, kdy jsme prokázali vznik takových předchůdců velkých černých děr v oblacích obohacených těžkými prvky. Domníváme se, že zformované obří hvězdy tudíž budou růst a vyvíjet se do obřích černých děr,“ říká Sunmyon Chon.

Tento nový model ukazuje, že nejen primordiální plyn, ale i plyn obohacený o těžké prvky může být schopen vytvořit obří hvězdy, které se mohou stát zárodky černých děr. „Náš nový model je schopen vysvětlit původ většiny černých děr v porovnání s předchozími studiemi a tyto závěry vedou k jednotnému porozumění původu supermasivních černých děr,“ říká Kazuyuki Omukai, profesor na Tohoku University.

Tyto výsledky publikovali Sunmyon Chon a Kazuyuki Omukai v článku pod názvem „Supermassive star formation via super competitive accretion in slightly metal-enriched clouds“ v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society v květnu 2020.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »