Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Původ supermasivních černých děr odhalily simulace na superpočítačích

Původ supermasivních černých děr odhalily simulace na superpočítačích

Umělecké ztvárnění vzniku supermasivních hvězd, které mohou vést k vytvoření supermasivní černé díry
Autor: NAOJ

Počítačové simulace provedené astrofyziky na Tohoku University v Japonsku vedly k odhalení nové teorie původu supermasivních černých děr. Podle této teorie předchůdci supermasivních černých děr narůstají nejen pohlcováním mezihvězdného plynu, ale stejně tak i menších hvězd. To pomáhá vysvětlit velké množství supermasivních černých děr pozorovaných v současnosti.

Téměř každá galaxie v současném vesmíru má ve svém centru supermasivní černou díru. Jejich hmotnosti mohou někdy dosáhnout až 10 miliard hmotností Slunce. Avšak jejich původ je stále jednou velkou záhadou astronomie. Populární teorie je taková, že dochází k přímému kolapsu, kde se primordiální oblaka mezihvězdného plynu smršťují v důsledku vlastní gravitace a vytvářejí supermasivní hvězdy, které se následně vyvíjejí do supermasivních černých děr. Avšak předcházející studie ukázaly, že přímý kolaps funguje pouze s dokonalým plynem skládajícím se z vodíku a hélia. Těžší prvky, jako je uhlík a kyslík, změní dynamiku plynu, což způsobuje, že smršťující se plyn fragmentuje na množství menších oblaků a dochází ke vzniku malých hvězd místo několika supermasivních hvězd. Přímý kolaps dokonalého plynu sám nemůže vysvětlit velké množství supermasivních černých děr, které pozorujeme ve vesmíru.

Momentka ze simulace znázorňující rozložení hmoty ve vesmíru v době vzniku černé díry (nahoře) a rozložení hustoty plynu v oblacích se vznikem černých děr (dole) Autor: Sunmyon Chon
Momentka ze simulace znázorňující rozložení hmoty ve vesmíru v době vzniku černé díry (nahoře) a rozložení hustoty plynu v oblacích se vznikem černých děr (dole)
Autor: Sunmyon Chon
Sunmyon Chon, postgraduální student na Japan Society for the Promotion of Science a Tohoku University se svým týmem využil superpočítač ATERUI II (Cray XC50) na National Astronomical Observatory of Japan (NAOJ) k provedení dlouhodobých 3D simulací s vysokým rozlišením k prověření předpokladu, že supermasivní hvězdy mohly vzniknout dokonce i v plynu obohaceném o těžké chemické prvky. Hvězdy vznikající v oblacích plynu včetně těžkých prvků bylo možné jen obtížně simulovat vzhledem k ceně výpočtů simulujících prudké rozdělování plynu. Avšak pokrok v kapacitě výpočtů, především vysokorychlostních výpočtů u ATERUI II objednaného v roce 2018, umožnila týmu vědců zvítězit nad touto výzvou. Tyto nové simulace umožnily studovat vznik hvězd z plynných oblaků v mnohem větším detailu.

Na rozdíl od dřívějších předpovědí vědecký tým zjistil, že supermasivní hvězdy mohou klidně vznikat z plynných oblaků obohacených o těžké chemické prvky. Podle očekávání se plynný oblak násilně rozpadl a vzniklo mnoho menších hvězd. Avšak je zde výrazné množství plynu proudícího do centra oblaku; menší hvězdy jsou unášeny těmito proudy a jsou polykány hmotnými hvězdami v centru oblaku. Ze simulací vyplývá utváření masivních hvězd více než 10 000× hmotnějších než Slunce. „To je vůbec poprvé, kdy jsme prokázali vznik takových předchůdců velkých černých děr v oblacích obohacených těžkými prvky. Domníváme se, že zformované obří hvězdy tudíž budou růst a vyvíjet se do obřích černých děr,“ říká Sunmyon Chon.

Tento nový model ukazuje, že nejen primordiální plyn, ale i plyn obohacený o těžké prvky může být schopen vytvořit obří hvězdy, které se mohou stát zárodky černých děr. „Náš nový model je schopen vysvětlit původ většiny černých děr v porovnání s předchozími studiemi a tyto závěry vedou k jednotnému porozumění původu supermasivních černých děr,“ říká Kazuyuki Omukai, profesor na Tohoku University.

Tyto výsledky publikovali Sunmyon Chon a Kazuyuki Omukai v článku pod názvem „Supermassive star formation via super competitive accretion in slightly metal-enriched clouds“ v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society v květnu 2020.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »