Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Snímky galaxií z JWST

Snímky galaxií z JWST

Galaxie NGC 7496 v souhvězdí Jeřába kamerou MIRI dalekohledu Jamese Webba. Použité filtry: červená barva: MIRI F2100W, oranžová: MIRI F1130W, azurová: MIRI F770W, extra jasový kanál v šedé: MIRI F1000W.
Autor: NASA/ESA/CSA/Judy Schmidt

S tím, jak jsou postupně uvolňovány další snímky z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST), můžeme se setkat i s jejich zpracovanými verzemi. V dnešním článku se podíváme na trojici galaxií očima kamery MIRI, která snímá střední vlnové délky infračerveného pásma. Uvidíme tedy především rozložení prachu v galaxiích, ale také aktivní jádro s černou dírou, která silně pohlcuje hmotu v okolí. Takovou aktivní galaxií je NGC 7496 na úvodním snímku.

NGC 7496 je spirální galaxie s příčkou, nacházející se v souhvězdí Jeřába (latinsky Grus), které leží prakticky celé pod naším obzorem a u nás bychom z něj patrně mohli spatřit jen hvězdu gamma, která vystupuje nevysoko nad obzor po souhvězdím Jižní ryby. Souhvězdí pojmenovali mořeplavci z Nizozemska a v atlasech jej nalézáme zhruba od 17. století. Galaxie má jasnost 11,4 mag a je tedy poměrně snadno viditelná amatérským dalekohledem, pokud se vyskytnete jižněji. Uvnitř skrývá supermasivní černou díru, na kterou padá velké množství hmoty. Projevuje se to intenzivním zářením, které je dobře patrné jako jasný bod na snímku JWST. 

Galaxie NGC 7496 z HST Autor: NASA/ESA/STScI
Galaxie NGC 7496 z HST
Autor: NASA/ESA/STScI

Kamera MIRI (Mid-Infrared Instrument) je přístroj citlivý na vlnové délky 5 až 28 mikrometrů (infračervené záření začíná zhruba na 1 mikronu). S jeho pomocí jsou poměrně dobře průhledná prachová mračna. Přístroj funguje i jako spektrometr a obsahuje i koronograf pro pozorování exoplanet.

Na tomto kompozitním snímku je do dat z HST vložen snímek z JWST. Prachová mračna, obvykle tmavá ve viditelném záření zde doslova svítí. Autor: NASA/ESA/CSA/STScI/Judy Schmidt
Na tomto kompozitním snímku je do dat z HST vložen snímek z JWST. Prachová mračna, obvykle tmavá ve viditelném záření zde doslova svítí.
Autor: NASA/ESA/CSA/STScI/Judy Schmidt

Na dalším snímku je vidět galaxie IC 5332. Jde o klasickou spirální galaxii v souhvězdí Sochaře. Tato galaxie s jasností 10,5 mag má deklinaci 36° a je tak alespoň teoreticky viditelná i z našeho území (ovšem při výšce 4° nad obzorem v optimálním případě jde opět o objekt vhodný spíše pro pozorování v jižních zeměpisných šířkách). Zpracování bylo použito stejné, jako u předchozí NGC 7496, takže je možno srovnat rozložení prachových mračen a také si lze všimnout, že nemá aktivní galaktické jádro.

Galaxie IC 5332 v souhvězdí Sochaře kamerou MIRI dalekohledu Jamese Webba. Použité filtry: červená barva: MIRI F2100W, oranžová: MIRI F1130W, azurová: MIRI F770W, extra jasový kanál v šedé: MIRI F1000W. Autor: NASA/ESA/CSA/Judy Schmidt
Galaxie IC 5332 v souhvězdí Sochaře kamerou MIRI dalekohledu Jamese Webba. Použité filtry: červená barva: MIRI F2100W, oranžová: MIRI F1130W, azurová: MIRI F770W, extra jasový kanál v šedé: MIRI F1000W.
Autor: NASA/ESA/CSA/Judy Schmidt

Také tuto galaxii snímal v minulosti Hubbleův vesmírný dalekohled. Můžeme tedy přidat srovnávací snímek ve viditelném oboru.

Spirální galaxie v souhvězdí Sochaře IC 5332 na snímku HST Autor: NASA/ESA/STScI
Spirální galaxie v souhvězdí Sochaře IC 5332 na snímku HST
Autor: NASA/ESA/STScI

Snímky, které jsme si ukazovali, prezentovala na svém Flickru Judy Schmidová. Zabývá se amatérským skládáním snímků z kosmických misí a stará se jako jedna ze tří o fórum Astronomického snímku dne (APOD). Podívala se i na galaxii Messier 74, též NGC 628, jejíž snímky již proběhly internetem před týdnem. Můžeme se tak podívat, jak tato galaxie vypadá ve stejném zpracování.

Galaxie M74 v podání přístroje MIRI dalekohledu Jamese Webba. Použité filtry: červená barva: MIRI F2100W, oranžová: MIRI F1130W, azurová: MIRI F770W, extra jasový kanál v šedé: MIRI F1000W. Autor: NASA/ESA/CSA/Judy Schmidt
Galaxie M74 v podání přístroje MIRI dalekohledu Jamese Webba. Použité filtry: červená barva: MIRI F2100W, oranžová: MIRI F1130W, azurová: MIRI F770W, extra jasový kanál v šedé: MIRI F1000W.
Autor: NASA/ESA/CSA/Judy Schmidt

Spirální galaxie M74 je viditelná dobře i od nás. Nachází se v souhvězdí Ryb. Její jasnost je také vyšší, 9,4 mag. Spirální ramena však mají nižší plošnou jasnost a mohou být tedy oříškem při vizuálním pozorování. Objevena byla už v roce 1780 francouzským astronomem Piérrem Méchainem. Ten objevil i řadu dalších galaxií Messiérova katalogu. M74 leží asi 30 mil. světelných roků od nás.

A jen tak mimochodem, Michal Václavík z České kosmické kanceláře zmínil, že na prvním snímku JWST vědci našli ve dvou oblastech na 88 objektů s rudým posuvem od 11 do 20. To znamená, že světlo z těchto galaxií k nám vyrazilo 420 až 180 milionů let po velkém třesku. A nebo naopak to znamená, že se díváme 13,38 až 13,62 miliardy let do minulosti.

Na prvním snímku JWST nám byl odhalen velmi malý kus oblohy, kde se skrývá nepřeberné množství vzdálených galaxií. A gravitace kupy těch bližších nám zobrazuje zesílené obrazy mnohem vzdálenějších galaxií za ní. Hvězd, které vznikly krátce po velkém třesku. Autor: NASA/ESA
Na prvním snímku JWST nám byl odhalen velmi malý kus oblohy, kde se skrývá nepřeberné množství vzdálených galaxií. A gravitace kupy těch bližších nám zobrazuje zesílené obrazy mnohem vzdálenějších galaxií za ní. Hvězd, které vznikly krátce po velkém třesku.
Autor: NASA/ESA

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] První snímky s komentářem na Youtube
[2] První vědecké snímky JWST na astro.cz
[3] Souhrnný článek o JWST před uveřejněním prvních snímků
[4] Flickr galerie Judy Schmidt, autorky zpracování uvedených fotografií



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Miri, IC 5332, Galaxie M74, NGC 7496, Jwst


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »