Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Spitzerův teleskop odhaluje neviditelné galaxie
Veselý Jan Vytisknout článek

Spitzerův teleskop odhaluje neviditelné galaxie

ssc2005-08b_small.jpg
Návod pro začínající kouzelníky: Kterak nechat zmizet něco opravdu velkého co opravdu hodně svítí - třeba galaxii? Zahalte to do obrovského množství prachu, ale dejte pozor, aby mezi diváky neseděl někdo s infračerveným divadelním kukátkem.

Infračervený Spitzerův kosmický teleskop je takovým obřím divadelním kukátkem, kterým astronomové sledují dosud netušené scény vesmírného divadla. Tým astronomů vedený Dr. Jamesem Houckem z Cornellovy univerzity detekoval pomocí Spitzerova teleskopu mladé galaxie, které, ač patří mezi nejzářivější objekty ve vesmíru, nebyly dosud vůbec spatřeny. Jsou totiž zahlceny prachem a současně velmi daleko.

"Pozorujeme galaxie, které jsou téměř neviditelné," říká Dr. Dan Weedman, spoluautor studie, která vyšla ve včerejším (1. 3. 2005) vydání Astrophysical Journal Letters. "Předchozí infračervené družice naznačily existenci podobných zaprášených galaxií již před více než dvaceti lety, ale tehdy šlo o blízké galaxie. Museli jsme počkat na Spitzerův teleskop, abychom pronikli dost hluboko do vzdáleného vesmíru a objevili tyto vzdálené objekty."

Existenci podobných objektů skutečně naznačila již v roce 1983 družice IRAS (Infrared Astronomical Satellite) a později potvrdila evropská družice ISO (Infrared Space Observatory). Spitzerův teleskop tedy neobjevil úplně novou kategorii galaxií, ale díky své citlivosti objevil zaprášené galaxie vzdálené přibližně 11 miliard světelných let. To současně znamená, že vidíme, jak vypadaly před 11 miliardami roků, tedy v době, kdy vesmír byl ještě necelé tři miliardy roků mladý.

Cesta k objevu nebyla jednoduchá. Spitzerův teleskop nejprve zmapoval část oblohy vícekanálovým fotometrem (multiband imaging photometer). Získaná data pak byla porovnána se snímky pořízenými v rámci NOAO Deep Wide-Field Survey pomocí čtyřmetrového dalekohledu observatoře Kitt Peak poblíž arizonského Tusconu. Mezi tisícovkami galaxií byla identifikována 31 galaxie pozorovatelná pouze Spitzerovým teleskopem. Jak se vyjádřil Dr. Buell Jannuzi, spoluvedoucí projektu Deep Wide-Field Survey, "zaprášené galaxie nalezené Spitzerovým teleskopem jsou skutečnými jehlami v kupkách kosmického sena."

ssc2005-08a_small.jpg
infračervené spektrum, které odhalilo přítomnost křemičitanového prachu
Ve "třetím kole" bylo světlo oněch jedenatřiceti objevených galaxií prozkoumáno infračerveným spektrografem Spitzerova teleskopu a u sedmnácti z nich byla odhalena přítomnost křemičitanových (silikátových) prachových zrnek. Křemičitanový prach představuje materiál, z něhož se okolo čerstvě narozených hvězd tvoří planetární soustavy. Jeho výskyt u tak hojného počtu galaxií (z pozorovaných více než polovina) tak hluboko v minulosti nás může poučit o procesu tvorby hvězd a planet ve vesmíru. Původ prachu zůstavá zatím poněkud nejasný. Samozřejmě mohl být vyroben obřími hvězdami, které rychle explodovaly jako supernovy, ale není zcela zřejmé, jakým mechanismem se nakonec rozptýlil tak, že zcela zahalil jinak mimořádně zářivou galaxii a učinil z ní téměř neviditelnou popelku. Samotná zářivost galaxií (ve smyslu vydané energie) je rovněž záhadou. Astronomové dokonce spekulují, že jde vlastně o neobvykle zaprášené kvasary.

Zdroj: www.spitzer.caltech.edu

Převzato: Hvězdárna a planetárium Hradec Králové




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »