Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Srážka galaxie s Andromedou

Srážka galaxie s Andromedou

andromeda_collision.jpg
Jasný proud hvězd na vnějším okraji Andromedy představuje zbytky dávné galaktické srážky, která mohla přispět k formování spirální galaxie.

Našeho nejbližšího galaktického souseda Andromedu (M31) pozorovali astronomové pomocí spektrografu DEIMOS (Keck II). Při tom objevili proud (stream) hvězd, o nichž se domnívají, že původně byly součástí jiné galaxie, která se s Andromedou sloučila asi před 700 milióny let.

Objev souhlasí s dřívějším počítačovým modelem slučování trpasličí galaxie s Andromedou. Měl pomoci astronomům při vypočtu celkové hmotnosti Andromedy, zejména vzhledem k všudypřítomné temné hmotě, která se „zviditelňuje“ pouze svou gravitací.

„U velkých galaxií se předpokládá, že zčásti vznikly slučováním menších galaxií, které při této události byly zničeny,“ řekla postgraduální studentka Karoline Gilbertová (University of California, Santa Cruz), když objev prezentovala na 209. konferenci Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society) v Seattle (5. až 10. ledna 2007).

Gilbertová vysvětlovala, že mohutné gravitační síly velké galaxie mohou malou galaxii rozbít a vytvořit volné toky hvězd, které astronomové nazývají slapové chvosty (tidal debris). Dodala, že velikost slapového chvostu, který existuje v dnešní galaxii, umožňuje astronomům zkontrolovat, jakou úlohu hraje slučování při formování galaxií.

Jasně zářící oblasti na okraji galaxie, zahrnující tok hvězd, jsou s největší pravděpodobností slapové chvosty z předchozích splynutí s jinými galaxiemi. Mírně rozšířená část disku Andromedy se nazývá „northeast shelf“ (severovýchodní šelf) a na jihu galaxie ležící „giant southern stream“ (gigantický jižní proud).

„Objevený slapový chvost vypadá téměř stejně, jak předpovídaly počítačové simulace,“ řekla Gilbertová. „Z toho vyplývá, že tento nový proud hvězd i mohutný jižní proud, stejně jako další útvary vytvořené opět v počítačových modelech, pochází ze stejné mateřské galaxie.“

Autorem počítačových modelů je Mark Fardal (University of Massachusetts, Amherst). Na základě pozorování a identifikace struktur „šelfů“ a slapových chvostů nejlépe počítačovým modelům vyhovuje počáteční hmotnost 2 miliardy Sluncí (2 x 109 Msun) a počátek před 700 milióny let (před 0,7 Gyr).

„Protože se hvězdy ve slapovém chvostu pohybují společně, astronomové je mohou použit k určení gravitační síly u galaxie v Andromedě,“ řekl Fardal. Gilbertovou nově objevený slapový chvost a měření rychlostí v dalších „spřízněných“ slapových chvostech, poskytne nezbytná data k určení, kolik temné hmoty je v Andromedě a jak je rozložena.

Zdroj: ww.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »